Zpět

Držitelé Habrovan.

Rod vladyků z Habrovan

ZPĚT Jak bylo řečeno výše, první písemná zmínka o Habrovanech se váže k osobě Mikuláše z Habrovan, zapsaného dne 7. srpna 1350 v zemských deskách brněnské cůdy. Zcela bezpečně jej můžeme považovat za dosud nejstaršího zjištěného představitele rodu s tímto přídomkem.
Osm let po Mikuláši z Habrovan je v týchž v zemských deskách zmíněna jeho dcera Perchta, kterou dal za manželku Mikuláši Kyjovi. Mikuláš z Habrovan se v písemnostech objevuje ještě v roce 1368, Perchta ještě 1397. Jednou z nejdůležitějších osob je Petr, s největší pravděpodobností starší Mikulášův syn. Obraz doplňuje druhý syn Mikuláš, jenž byl knězem ve Vážanech. Jelikož víme, že Mikuláš starší finančně zajistil také svou sestru a další dceru v klášteře sv. Anny na Starém Brně, máme přehled o Mikulášových čtyřech dětech, z nichž dva se vydali na duchovní dráhu.
Jak vyplývá již z kapitoly 3, nemůžeme za původní majitele Habrovan považovat rod z Pamětic a z Habrovan, pouze nemáme v genealogické literatuře původní vladyky z Habrovan dostatečně zachyceny. Musíme vycházet z příbuzenstva Mikuláše z Habrovan, který v polovině 14. století držel mimo část Habrovan celé Tučapy a část Nemojan.
Od roku 1371 vystupuje v dokumentech jako pravomocný držitel Mikulášova majetku Petr z Habrovan, u něhož tímto docházíme prakticky k jistotě, že je Mikulášovým synem. Druhý syn, Mikuláš (mladší), se stal knězem a působil v sousedních Vážanech. O držení Habrovan a Nemojan se tehdy dělil Petr se svou manželkou Objezdou, pocházející z mocného rodu Veitmile a sestrou Perchtou, celé Tučapy prodal svému švakrovi Mikuláši Kyjovi.
Lze předpokládat, že po obdržení léna na habrovanskou tvrz, dvoje popluží, 19 lánů, 11 podsedků, hostinec, zahradu a rybníky od markabího Jošta držel Petr z Habrovan bez výjimky celé Habrovany a větší část Nemojan. Se svým bratrem Mikulášem vlastnil také dvůr, čtyři lány a čtyři chalupy s příslušenstvím v Divicích. Z Petrových potomků známe jen dceru Kateřinu a syna Bohuše, který byl nejspíš v době Petrovy smrti ještě dítě. Na místě zůstal jen nezávislý kněz Mikuláš. Po Petrově manželce i dceři poté, co se formálně vzdaly svých věnných práv, se slehla zem, o jejich dalším osudu se můžeme jen a jen dohadovat. Mnoho možností neměly. Nemůžeme vyloučit, že Objezda našla i s Kateřinou a Bohušem útočiště u svého bratra Dobeše z Veitmile. Když tento v roce 1406 zemřel, byl již Bohuš plnoletý, neboť téhož roku koupil od Bohuše Holoubka (†1437) tvrz, dva poplužní dvory před tvrzí, dva rybníky a mlýn v Nové Říši a dvůr ve Stojšicích (Svojšicích ? zaniklá osada u Nové Říše) a příštího roku na tom všem zapsal 200 kop. věna své manželce Ofce z Rausenburgu (de Rawssenpruk). Víme také 24.2.1416 byl Bohuš rukojemníkem při prodeji vsi Pece Václavem z Pece Janovi mladšímu z Jindřichova Hradce.
V roce 1446 byl Bohuš z Habrovan již mrtev, neboť jeho vdova Ofka tehdy prodala své věnné právo na tvrzi a dvoru v Nové Říši a na dvoru ve Stoješicích Oldřichovi z Marýže. Jelikož nemáme zprávy o tom, že by Bohuš zanechal mužské potomky, můžeme jej samého pokládat za posledního z rodu Mikuláše z Habrovan, alespoň po meči.
Co se týká osudu Petrovy sestry Perchty, můžeme z kusých zpráv vyčíst, že Mikuláš Kyj záhy zemřel, jeho bratr Ondřej, který se snad ujal úlohy poručníka jeho dětí, prodal roku 1385 nemojanské zboží a roku 1391 i majetek v Herolticích u Vyškova. O Perchtě víme už jen to, že roku 1397 koupila od Protivce z Pavlovic 12 lánů úroku v Pavlovicích, které obratem odkázala svým dětem.
Kněz Mikuláš (psaný jako kněz z Habrovan) již v roce 1390 prodal Ješkovi Hvězdličkovi majetek v Divicích a také o něm nemáme další zprávy. V témže roce prodal Dobeš (Veitmile) z Žerotic Kateřinino (sic) věnné právo na Nemojanech Lickovi z Lulče.
V erbu měli Petr z Habrovan a jeho bratr Mikuláš hlavu jezdeckého koně (podle pečetí na listině z 13.3.1376).


další kapitola
obsah oddílu
hlavní přehled
Zpět