Zpět

ZPĚT Dubčanští ze Zdenína.

Kolem roku 1480 se na Moravě usadil Jan zvaný Plzák ze Zdenína na Prácheňsku v Čechách, který r. 1481 koupil od Martina z Galčic vsi Dubčany, Vilémov, Hradečnou a Mirotín. Nato Jana pohnal Jan Ovečka z Chýlec z držení uvedených vsí, jako majetku, ke kterému chtěl prokázat lepší právo. To se mu nejspíš nepodařilo, neboť Jan Plzák ze Zdenína držel tento majetek dál a v roce 1490 řádně prodal vsi se vším příslušenstvím Markvartovi ze Zvole (Tehdy měla jeho manželka Anna ze Švábenic vlastnit podíl na tvrzi a vsi Laškově, prý po zemřelé Kateřině ze Želetic, pramáti její. O tvrz Laškov však měl zájem i Boček Kuna z Kunštátu, neboť prý měla spadnout na krále a od něj ji měl dostat Boček. Spory se nakonec urovnaly smírně, neboť Boček se opíral o formální nedostatky kvůli zanedbání vkladu do desek, ale zemský soud chyby napravil a právo přiznal Laškovským ze Švábenic). Podle Schwoye měl vlastnit vesnici Valč ve znojemském kraji, ale už Volný toto tvrzení nepodporuje. Jan Plzák si snad v té době vzal za manželku Annu, dceru Václava ze Švábenic a na Laškově. Psán býval jako Jan ze Zdenína, Jan Plzák, či Jan Plzák ze Zdenína, v roce 1522 a 1523 jako Jan Plzák starší ze Zdenína.
Různost tvaru Janova jména způsobila chyby, či spíše nepřesnosti v literatuře při interpretaci tří generací Dubčanských; které se týkají manžela Salomeny ze Lhoty. Vincenc Brandl totiž přisuzuje Salomeně Jana Plzáka, Josef Pilnáček Jana mladšího Dubčanského ze Zdenína.
Jednoznačný závěr vyplývá z půhonů z konce 15. století a některých zápisů do zemských desek. Při půhonu v roce 1490 činí Anna ze Švábenic svým svědkem “Jana ze Zdenína, muže svého” a v roce 1493 si při pohnání svého otce Václava ze Švábenic bere za poručníka ”Jana Plzáka, muže svého”. Pokud by pořadí půhonů bylo opačné, mohli bychom z nich usuzovat, že Jan Plzák byl prvním manželem Anny ze Švábenic a Salomena ze Lhoty druhou manželkou Jana ze Zdenína. Takhle ale není možné pochybovat, že Jan ze Zdenína (v jiných půhonech od roku 1481 nese přídomek na Dubčanech či z Dubčan) a Jan Plzák jsou jedna a táž osoba. To ale uvádíme jen pro pořádek, osoba Jana Plzáka vlastně má pro Habrovany ten význam, že se na panství přiženil jeho syn a otec pomohl koupí Lulče, Nemojan a části Tučap, nejspíš nedlouho před svou smrtí, k jejich následnému připojení k habrovanskému panství. Jan, syn Jana Plzáka a manžel Salomeny ze Lhoty, bývá zejména v zápisech zemských desek a půhonných knih jmenován jako Jan ze Zdenína, v pozdější době jako Jan Dubčanský ze Zdenína, někdy s přídomkem na Habrovanech.
Ještě v roce 1522 byl Jan Plzák starší ze Zdenína spolu s Vilémem z Víckova rukojmím Vítu z Kralic a 29. listopadu téhož roku koupil od Jindřicha z Lichtenburka a na Bítově pustý lulečský hrad, ves s kostelním podacím, celé Nemojany a část Tučap 2100 kop grošů (vloženo do zemských desek v roce 1523). Tehdy byl již Jan mladší ze Zdenína držitelem dvora v Chrudichromech, který v roce 1521 získal od Jana z Chrudichrom a 1530 prodal Janovi Hejtmánkovi z Mladkova Mohli bychom tak pouze poopravit Brandlův údaj tím způsobem, že manželem Salomeny ze Lhoty byl Jan Plzák mladší ze Zdenína. Stejně tak by bylo možné přijmout Pilnáčkovu verzi, že manželem Salomeny byl Jan Dubčanský mladší ze Zdenína, pokud bychom vhodně pojmenovali další Jany, o kterých bude řeč níže.
Můžeme si klást otázku, koho se týkají zápisy o Janovi ze Zdenína, zasedajícím na zemských sněmech v Olomouci v únoru 1525 a v červnu 1527. Jelikož Jan Plzák už mohl být po smrti a jeho syn byl minimálně čtyřicetiletý, můžeme usuzovat, že se jedná spíš o mladšího.
Potomky Jana Plzáka ze Zdenína a Anny ze Švábenic byli synové Jan, Vilém a Hynek. Není jasné, zda Johanka ze Zdenína, provdaná v roce 1531 za Bohuše Herynka ze Sloupna (v roce 1531 Bohuš Herynk ze Sloupna připsal Johance ze Zdenína v roce 1531 věno 250 kop českých grošů a nadvěnem přidal sto uherských zlatých na Milešovicích. Jeho teta (?) Ludmila ze Sloupna byla provdána za Jiřího Syrovátku ze Lhoty, strýce Salomeny) byla dcerou Jana Plzáka a Anny ze Švábenic nebo jejich nejstaršího syna Jana ze Zdenína a Salomeny ze Lhoty. Vzhledem k tomu, že, jako dcera Jana Plzáka a Anny by musela mít přes 30, zatímco v druhém případě asi 18 let, mohli bychom se přiklonit spíše k druhé možnosti.
Jan ze Zdenína byl v roce 1512 svou manželkou Salomenou ze Lhoty, vzat na spolek na Habrovany, Chrudichromy a Mladkov. Salomena vzala svého manžela na spolek dvakrát; poprve (intabulován 7.3.1512) formulací “přijala na pravej spolek i děti ty, kteréž by spolu měli …”. Zápis byl zneplatněn mřežováním a podruhé (při sezení 21.2.1513) zmínka o dětech chybí. To ovšem vůbec nemůže znamenat, že by později neměli děti. Víme naprosto jistě, že jejich manželství nezůstalo bezdětné, byť to z literatury může vyplývat. Například v roce 1528 Jan Dubčanský učinil svou manželku Salomenu ze Lhoty, nejvyššího komorníka markrabství moravského Jana Kunu z Kunštátu na Hrádku a Dobeše z Boskovic poručníky svých dětí a všech statků a následující poznatky z jiných pramenů tuto skutečnost jen potvrzují.
Právě v době, kdy císař Ferdinand nechal Jana Dubčanského a jeho druhy uvěznit v Praze, měl se Janův syn oženit s dcerou zemřelého Jiříka Žibřidovského. Významnou roli zde sehrál Jan z Pernštejna, jehož přičiněním byl sňatek dojednán, ovšem poněkud za zády matky a příbuzných vůbec. Příbuzní se nakonec obrátili k samému panovníkovi a ten rázně zasáhl. V listu ze dne 26. října 1537 zakázal Janovi z Pernštejna dále se angažovat proti vůli nevěstiných příbuzných, protože to stejně bylo proti smlouvě, sepsané s lenním pánem Žibřidovských, knížetem Kazimírem, aby panna Žibřidovská byla provdána jen se souhlasem těchto příbuzných.
Dne 15. července 1548 poslal Ferdinand I. list Vilémovi a Janovi, bratřím Dubčanským, ve kterém jim sděluje, že vyřízením záležitostí kolem pusté vsi Kroužku pověřil nejvyššího moravského podkomořího Přemka z Víckova. Několik měsíců poté, 28.10.1548 se Ferdinand v listě o případném hejtmanství Jiřího Žabky na Špilberku zmiňuje o Vilému Dubčanském a v textu poznamenává, že “ten Dubčanský je pikart jako jeho otec” (und der Dubczianski ain Piekart wie sein Vater ist). Tyto dva dokumenty spolu prakticky vylučují, že by po smrti Jana Dubčanského v roce 1543 přešlo panství na jeho bratra Viléma. Ten je sice zmíněn již roku 1526, ale v souvislosti s Černou Horou, v jejíž blízkosti držel Albrecht ze Zdenína v 60. letech 16. století svobodný dvůr Svéslavu. Navíc pokud by se zmínka o pikartovi týkala Janova bratra, musela by se týkat i Jana staršího - Plzáka ze Zdenína a o něm přece nemáme žádnou zprávu, vztahující se k reformaci či dokonce k sektářství. Naopak, podle vyjádření Jana Dubčanského v Ukázání v dvojí stránce vychovával Jan Plzák svého syna katolicky. Verzi s Janem Plzákem ale jednoznačně vyvrací datace prvního Fedinandova listu - 15.7.1548, tedy 5 let po smrti Jana Dubčanského. Tak můžeme nakonec stanovit jako velmi pravděpodobnou myšlenku, že buď výše zmiňovaný “pikart” Vilém, ale spíše jeho bratr Jan byl v roce 1537 oním císařem nejmenovaným synem Jana Dubčanského v případu nevěsty Žibřidovské.
Jedněmi z nejdůležitějších kamínků do rodové mozaiky Dubčanských jsou dva zápisy v zemských deskách, týkající se obcí, ležících většinou na Blanensku, které Dubčanským patřily v letech 1550 - 1567. Je proto až s podivem, že dosud nebyly jako takové v literatuře patřičně reflektovány.
Dne 23.4.1550 připsal Oldřich Přepyský z Rychnberka Janu mladšímu ze Zdenína ves Ostrov (u Macochy) s dvorem a kostelním podacím, pustý zámek Holštejn s pustým městečkem, půl vsi Podomí, Hamlíkov, Kulířov, Housko. Zmíněné vsi Ostrov, Podomí, Hamlíkov, Kulířov a Housko s pustým zámkem Holštejnem prodal Jan mladší Dubčanský Bernartovi Drnovskému z Drnovic roku 1567 a klíčovým momentem je pro nás Janova formulace v zemských deskách “jakž jest to neboštík urozenej vládyka pan Jan Dubčanskej ze Zdenína, strejc muoj, od urozeného vládyky pana Voldřicha Přepiskýho z Rychnberka koupil a neboštík pan Vilím Dubčanský, otec muoj, po týmž panu Janovi, napřed psaným bratru svým, v držení a užívání byl …”
Roku 1550 (mohlo to být i dříve) vložil Vilém Dubčanský ze Zdenína své manželce Mandaleně z Dobrčic 500 kop grošů věna a nadvěno 3680 zlatých na vsi Lulči. Intabulace věna může napovídat o tom, že po roce 1543 držel Jan Habrovany a Vilém Luleč. Podle Pilnáčka byla kolem roku 1540 Vilémovou manželkou Helena Vojkovská z Milhostic, s níž měl syna Bedřicha (†9.12.1583 ve Ždánicích) a dceru Ludmilu (†1593), pozdější manželku Pavla Nesilovského z Nesilova a po jeho smrti Lukáše Dembinského z Dembině. Nabízejícímu se řešení, že Jan [nej]mladší byl Vilémovým synem z prvního manželství a o mnoho mladší Bedřich s Ludmilou dětmi z druhého, nebrání zatím žádný pramen.
V letech 1554 a 1555 je Vilém uváděn v zemských deskách pouze jako Vilím ze Zdenína (podruhé s titulem sudí práva menšího kraje brněnského). Až při koupi městečka Rousínova stojí v listině z 20.9.1560 “...urozenému vládyce, panu Vilímovi Dubčanskému ze Zdenína a na Habrovanech”, stejně jako v zápisech ze zasedání zemského soudu z 24.6.1561 a 6.1.1562. Měli bychom zde tedy určitou možnost zpochybňovat Vilémovo držení Habrovan ještě kolem roku 1555 a posunout Janovu smrt až k tomuto roku. Naštěstí se zachoval další, zcela věrohodný pramen, podle kterého Jan zemřel nejpozději na jaře roku 1553, neboť již 1. května toho roku oznámil Albrecht z Konice na Plumlově Vilémovi Dubčanskému ze Zdenína a na Habrovanech, sudímu Práva menšího kraje brněnského, že se na něj obrátil pernštejnský poddaný Jíra Černík z Drahan kvůli dluhu v penězích i v naturáliích, který měl u Jíry udělat Vilémův zemřelý bratr Jan u příležitosti nespecifikované vojenské výpravy. Téhož roku na sněmu 17. března byl Vilém Dubčanský určen za rytířský stav k vybírání daně v brněnském kraji (za stav panský Jan z Kounic) a obdobně v roce 1559.
V rodu vladyků ze Zdenína tedy máme co činit se čtyřmi generacemi Janů, z nichž tři tvoří přímá linie Jan Plzák - Jan Dubčanský ze Zdenína a Jan mladší (1550) Dubčanský ze Zdenína. Poslední Jan (nej)mladší (1567) Dubčanský ze Zdenína byl synovcem posledně řečeného Jana. Zajímavý problém nastiňuje píseň Aj toť hrozný čas žalostný na svět opět přišel v habrovanském kancionále vydaném v roce 1534, známá svým akrostichem Alizabeta z Habrovan. Kdo byla ona Alizabeta z Habrovan ? Bezpochyby osoba velice blízká Janu Dubčanskému. Zádušní text písně nabízí jen částečné vysvětlení, že byla složená při příležitosti úmrtí právě této osoby Dubčanskému blízké. Tvrzení (Kouba), že Elizabeta (Alžběta, Eliška) byla manželkou Jana Dubčanského, nelze pro nedostatek pramenů uspokojivě prokázat, ani vyvrátit. Janova manželka Salomena sice už mohla být tehdy po smrti, když v roce 1540 Jan Dubčanský uzavřel jejím jménem spor o vážanský desátek, ale za stejně přijatelnou můžeme považovat teorii o úmrtí Janovy dcery.
Velmi sporé doklady máme o komunikaci Dubčanských na Habrovanech s příbuznými na Blanensku. V zápisech zemských sněmů najdeme v souvislosti s odvody na válečné účely v letech 1526 a 1529 mimo Jana Dubčanského i jeho bratra Hynka, z půhonných knih víme, že roce 1567 byl Janu (nej)mladšímu Dubčanskému při půhonu Hanuše Gedeona z Olešničky rukojmím Albrecht Dubčanský. mladší znak Dubčanských Jan na Gedeonovi vymáhal dluh 900 zlatých, které velmi nutně potřeboval, neboť byl z více stran tísněn nároky svých vlastních věřitelů. Není vyloučeno, že Albrecht byl synem Viléma Dubčanského na Černé Hoře. Zemřel v roce 1571.
Roku 1571 celé habrovanské panství koupil (do zemských desek vloženo až v roce 1574) od Jana nejmladšího Dubčanského ze Zdenína Jan Bohuslav Zoubek ze Zdětína, komorník menšího práva v brněnském kraji. O Janovi nejmladším není po tomto roce nic dalšího známo. Poslední z rodu Dubčanských, Anežka, zemřela 1. září 1675 a byla pochována v kostele sv. Jana v Bzenci.


další kapitola
předchozí kapitola
obsah oddílu
1 hlavní přehled
Zpět