Gomperzové. Julius, rytíř z Gomperzu, majitel továrny na jemné sukno v Brně, majitel pozemků, se narodil 21. listopadu 1824 v Brně Joshuovi (1782-1857) a Henriettě (*1792) Gomperzových. Absolvent vídeňské techniky a university byl již roku 1859 zvolen členem brněnské obchodní a průmyslové komory, 1870 se stal jejím presidentem. Od roku 1861 byl Komorou vysílán ke každé volbě v zemském sněmu a od roku 1873 i do říšské rady. Ve své funkci presidenta obchodní komory, říšského rady a poslance zemského sněmu (patřil k umírněnému liberálnímu směru, byl také členem německo-rakouského klubu) se snažil podle svých sil podporovat obchodní zájmy svého rodného města Brna a Moravy a obchodní svět mu vděčí za mnohou aktivitu v obchodní a hospodářské sféře. Současně působil jako člen brněnského obecního zastupitelstva, moravské zemské školní rady, představený židovské náboženské obce v Brně a představený kuratoria židovského zemského fondu, představený brněnské burzy. Dále byl spoluzakladatelem Moravského hospodářského spolku (Gewerbeverein), velmi se zasloužil o obchodní a průmyslové školství. Julius Gomperz byl také členem nově zřízené státní železniční rady a mnohých dalších společenstev. 10. února 1863 byl dekorován rytířským křížem Řádu Františka Josefa a 17. dubna 1872 řádem železné koruny III. třídy, od roku 1878 byl důstojníkem francouzské čestné legie. Dne 24.5. 1879 následovalo jeho povýšení do rytířského stavu. Dne 14. července 1867 si vzal za manželku slavnou pěvkyni vídeňské Dvorské opery Karolinou Bettelheimovou. Karolina Gomperzová-Bettelheimová, narozená 1. června 1845 v Pešti, získala své umělecké vzdělání ve Vídni, kam její rodiče přesídlili, když jí byl sotva rok. Karl Goldmark (1830-1915), autor opery Královna ze Sáby, ji vyučoval klavírní hře, učitel Laufer jí dával lekce ze zpěvu. Na veřejnosti vystoupila poprvé 13. ledna 1860 jako klavíristka na jednom Goldmarkem pořádném koncertě. Několik měsíců nato, 13. května 1860 vstoupila, doprovázena oslnivým úspěchem, na scénu c. k. Dvorní opery. Pozici, kterou si vybudovala, si upevnila v letech 1860 - 1867; během této doby absolvovala vystoupení na mnohých vynikajících domácích i zahraničních scénách a všude slavila triumfální úspěchy. Karolina Bettelheim, nejen miláček vídeňského publika, ale i oblíbenkyně dvora, jmenovitě arcivévodkyně Sofie, byla opakovaně zvána ke koncertům u dvora a velmi záhy obdržela titul c. k. komorní pěvkyně. Po svatbě s Juliem Gomperzem se kariéry pěvkyně úplně vzdala. Od té doby sloužilo její umění pouze dobročinnosti; spolupůsobila stále v Brně i ve Vídni při pořádání koncertů pro dobročinné spolky. V roce 1882 byla za své humanitární působení dekorována zlatým křížem s korunou Za zásluhy. Karolina zemřela 13.12.1925 ve Vídni. Julius Gomperz byl bratrem staršího Maxe (*1.3.1822 Brno †7.11. 1913 Vídeň), vídeňského bankéře, ředitele České západní dráhy, vicepresidenta Obchodní a průmyslové komory v Brně. Max se oženil s Luisou Auspitzovou, se kterou měl syna Filipa (*4.4.1860 Vídeň †3.12.1948 Montreux) a dcery Kornelii (*8.3.1865 v Brně) a Marii Rosu (*25.11.1870 ve Vídni). Rok a půl před svým mladším bratrem, 21.12.1877 byl císařem povýšem do rytířského stavu. Jak jsem již uvedli, Gomperzova rodina se několik generací zabývala výrobně obchodní činností v textilním průmyslu. Roku 1837 obdrželi Emanuel a Filip (1779-1857) Gomperzovi od císaře Ferdinanda V. jako uznání za svou dosavadní “vlasteneckou a dobročinnou činnost” dědičné povolení k zakoupení továrny pro průmyslovou výrobu sukna. Při rozhodování o jejím umístění padla volba na vhodnou budovu na Silniční (dnes Hybešově) ulici č. 40. Roku 1853 postavili na Ugartově (dnes Václavské) ulici č. 6-10 novou továrnu. Firma nesla název L. Auspitz Enkel (L. Auspitze vnukové), na památku firmy dědečka z matčiny strany, který se na Starém Brně v tzv. Křížovém dvoře zabýval tříděním vlny (velkoobchodník Lazar Auspitz *1772 †11.1.1853 Brno, není vyloučeno, že z peněz zemřelého byla postavena budova na Ugartově ulici a proto po něm pojmenována). Továrna vzkvétala a brzy se ochranná známka - sokolem nesený kruh s iniciálami LAE - stala uznávanou v celé Evropě i v zámoří. Císař František Josef I. jí po své návštěvě propůjčil čestný titul “c. a k. privilegovaná továrna na jemná sukna”. Vyráběl se zde měkký kašmír, velur na dámské pláště, černá látka z česané příze na fraky a smokingy, řada speciálních látek jako např. shetland či homespun. Díky vynikající kvalitě látek zaujímala firma takové postavení, že její chod neohrozila první světová válka, ani světová hospodářská krize. Za tiché společníky měl poslední majitel - Dr. Filip z Gomperzů - své sestry Kornelii (Nelly, *8.3.1865 Vídeň) a Marii (*25.11.1870 tamtéž). Ještě v letech 1937 a 1938 bylo 18% produkce firmy L. Auspitz Enkel určeno na export. Na finančních operacích firmy se podílela řada domácích i zahraničních bankovních domů: Česká eskomptní banka i její moravská pobočka, Živnostenská banka, Národní banka pro Čechy a Moravu, Deutsche Bank Berlin, Creditanstalt - Bankverein Wien, Länderbank Wien, Schweizerische Kreditanstalt Zürich, Pest Magyar Kerekedelmi bank, Magyar általános Hitelbank Budapest, Credite italiano Milano, Danske Landmansbank. Dr. Gomperz ještě počátkem války vykazoval pohledávky například v Praze u Rud. Císaře, V. Havla, plzeňského M. Veseckého, ale i u SS Waffen Berlin a Dachau, ze zahraničních v Bratislavě, Lublani, Budapešti, Záhřebu, Bělehradě, Krakově, Amsterodamu, Oslu, Tel-Avivu i Los Angeles. L. Auspitz Enkel vlastnila akcie a cenné papíry mj. Ferdinand Nordbahn, Janských Lázní, Simmeringer Waggon, Lujani Zucker, Stummer Zucker, Koliner Spiritus, Poldi, Národní banky, Schweizer Färberei, Donau Chemie, Wiener Lokomotivfabrik, Alpine Montan. V roce 1885 koupili ještě společně bratři Gomperzové od dědiců po †Marii hraběnce Mazzuchelové oslavanské panství. Roku 1911 se stal i zde jediným majitelem Dr. Filip Gomperz. Při revizi v roce 1927 zahrnovalo oslavanské panství 1065,88 ha lesů a 331,5 ha polí. Započtena byla i pila. U statku byli zaměstnáni lesmistr, nadlesní, lesní a 5 hajných, zahradník, ponocný a dva kočí. V roce 1935 koupil Dr. Filip Gomperz od Rudolfa hraběte Kinského ze záboru propuštěný lesní komplex Mirošov v katastru obce Čučice v rozloze 129 ha 34 a 55 m2, dál část lesa Záhluč u Čučic o rozloze 45 ha 75 a 60 m2 a asi 6 ha polností u řeky Oslavy, vše za úhrnnou částku 540 000 Kč. Od roku 1904 měl toto panství v nájmu oslavanský cukrovar Karla Stummera (Oslavaner Zuckerfabrik Carl Stummer), od roku 1918 Oesterreichische Zuckerfabriken A. G. Wien, od roku 1927 Cukrovar Moravský Krumlov - Oslavany a. s. Brno. Roku 1925 prodal Dr. Filip Gomperz Josefu Podivínskému, nájemci v Jaroměřicích u Jevíčka, se souhlasem Státního pozemkového úřadu, statek Hlubočany za celkovou částku 1 401 468 Kč. V Habrovanech si dvůr s polnostmi o rozloze 46,4766 ha pronajal v říjnu 1924 poslanec Simeon Vacula. Smlouva platila do konce září 1936, nájemné činilo 10 738,50 Kč ročně. V květnu 1928 Simeon Vacula dvůr koupil. Pronajaty byl i Gomperzovy lomy. Lom Kutací provozovaly Středomoravské drobové lomy, spol. s r. o. ve Vyškově, a to již od roku 1914. Lom Klučenici dostal do pronájmu Jan Bezděk z Lulče počátkem roku 1925 na 14 let a lom na lesní parcele č. 630 v katastru Nemojan si smlouvou z 1.2.1926 pronajal na 12 let Jan Smutný z Nemojan. Za všechny tři lomy činil pronájem v roce 1927 dohromady 31 485 Kč. 21.12.1940 zemřela v Brně Marie Gomperzová a Filip snad na přelomu roku odjel do Švýcarska. Není jisté, jestli utíkal spolu s Kornelií, která byla odhlášena kvůli vystěhování do Bernu až 1.8.1941. Koncem války bydlel v Bernu na Wildheinweg č. 16. Známe také osud některých dalších členů rozvětvené rodiny Gomperzů. JUDr. Viktor Oskar Gomperz (*19.4.1900 Brno), syn známého advokáta JUDr. Ludvíka Gomperze (*22.7.1863 †2.11.1922 Brno) a Idy rozené Strakošové (*8.10.1876 Brno) uváděl i s manželkou Helenou roz. Donathovou (*21.7.1906 Brno), že jsou bez vyznání, přesto oba 3.12.1941 čekal transport č. 80086-II/41. Matka Ida byla “evakuována” již 29.11.1941. Po válce Dr. Filip Gomperz korespondoval s československými úřady ve věci svého občanství a není vyloučen ani jeho zájem o návrat. Svědčí o tom šetření o jeho státním občanství v letech 1946-1948. V únoru 1948 se ještě stačil odvolat proti odmítavému postoje československých úřadů. Koncem ledna 1941 byl dokončen soupis Gomperzova majetku, zahrnující nemovitosti, mobiliář, finanční hotovost, stav účtů, vlastnictví akcií a cenných papírů, podíly ve společnostech, břemena i dluhy. Hotovost činila kupodivu pouhých 80 říšských marek. Účty v tuzemských peněžních ústavech vykázaly 108 700 RM v zahraničí                           115 567 RM cenné papíry domácí        2 503 600 RM zahraniční                            183 000 RM nemovitosti: dům v Brně, H. Kudlicha 10 (Botanická), odhad    220 000 RM dům na ul. Střední 3          125 000 RM domy ve Vídni: Lichtensteinstraße 11         126 400 RM Döblingerhauptstraße 94    258 300 RM Fürichgasse 6                     268 500 RM Grillparzerstraße 5             196 000 RM statky Habrovany a Oslavany             900 000 RM továrna L. Auspitz Enkel v Brně         800 000 RM podíl ve firmě Holz und Müller    Oščadnica (Slovensko)                         4 800 RM klenoty a jiné cennosti (nábytek, šaty)    30 000 RM. I při odpočítání penzí ve výši 1 778 RM vyplácených ročně vdovám a 700 RM podpor měsíčně pro příbuzné ve Vídni zůstalo Němcům přes 5,5 milionu říšských marek, t. j. přes 55 milionů protektorátních korun. Po osvobození, v květnu 1945 zaměstnával závod 57 pracovníků. Veškerou produkci tehdy pohltily potřeby Rudé armády. Za použití Benešova dekretu č. 5/45 Sb. z 19.5.1945 ustanovil Zemský národní výbor v Brně na majetek zabavený Gomperzům Němci národní správu. Erb Dr. Filipa Gomperze tvoří čtvrcený štít, 1. a 3. vpřed hledící černá orlice ve zlatém poli, 2. stříbrný kůň v modrém poli, 4. stříbrné břevno v modrém poli, uprostřed kotva a po stranách dvě včely. předchozí kapitola obsah oddílu hlavní přehled