Úvod Habrovany se nacházejí na jihovýchodním úpatí Drahanské vrchoviny, “tři míle východoseverovýchodně od Brna, na okraji někdejší viničné oblasti” (Řehoř Volný), ve výšce 290 m nad mořem. Zde Haná hraničí s brněnskou oblastí. Název obce bývá odvozován od usedlíků, sídlících u habrového lesa (Habrované). Klasicistní průčelí habrovanského zámečku a věž kostela Nejsvětější Trojice se poutníkům objeví již záhy po výjezdu z Rousínova. Habrovany zařazujeme mezi vesnice typu návesní silnicovky. Základní půdorys obce může vzdáleně připomínat velké písmeno “H”. Obec sama leží poněkud stranou od hlavních komunikací. Odedávna byla nejbližší dopravní tepnou poštovní trasa z Brna do Olomouce; dnes železniční trať do Přerova a dálniční přivaděč hned za Rousínovem. Z těchto řádků by mohlo vyplývat, že si obec žila většinou poklidným, idylickým životem zapadlé vesnice, vzdálené velkým událostem. Ale přesto tudy šly dějiny, slavné i kruté. Nepodceňujme takzvanou lokální historii. Žádná historie není podřadná, neboť vždy ji tvořily skutky lidí, z nichž žádného nemůžeme nazvat podřadným. Historie Habrovan je historií poddanské dědiny, která poznala snad všechny druhy majitelů - velké pány, rytíře, drobné vladyky, řeholní řád, rakouskou byrokracii i brněnské velkoobchodníky povýšené do šlechtického stavu. Každá doba se zde nějakým způsobem podepsala, vtiskla obci své znamení, kterým zanechala svůj odkaz příštím generacím. Mnoho z nich již bylo objeveno, mnoho jich ještě ukryto v zemi, ve starých spisech. Nic však nebude znamenat odkaz, jakkoliv vzácný a starobylý, pokud si nenajde úkryt v lidských srdcích ... další kapitola obsah