Prehistorie. Místo, kde leží Habrovany, se jevilo jako vhodné k usazení již nesčíslným generacím staletí, ba tisíciletí předtím, než se o tom mohly dochovat písemné zmínky. Potvrzují to četné nálezy kamenných, keramických i kovových předmětů, jako i pozůstatky kostí. Již v roce 1902 daroval habrovanský nadučitel František Bujárek svému kobeřickému kolegovi Aloisi Procházkovi dva větší vrtané kamenné mlaty vyorané v údolí pod myslivnou “V Blaticích”, o váze 1,05 a 1,4 kg. Sám Procházka zde nalezl řadu předmětů, jako střep s volutovým ornamentem, krátký nožík z průsvitného pazourku, část dalšího provrtaného kamenného nástroje, pupík prsty zdobené nádoby, mnoho střepů, kostí a pazourkových úlomků. V letech 1903 a 1904 byly v trati Blatice nalezeny dva kamenné mlaty, kamenné sekyrky, hladidla a nožíky a na “Zadním Komorsku” vyorali rolníci kamennou sekyrku a dláto, všechno pocházející z mladší doby kamenné, neolitu. O nálezech informoval veřejnost Alois Procházka. Roku 1905 byly při vláčení pole v Padělkách nad habřím nalezeny 4 bronzové hřivny, z nichž 3 získal Alois Procházka, jednu E. Synek. Největší průměr průřezu prvních tří nálezů byl 10, 11 a 18 mm, váha 160, 190 a 550 g. V roce 1908 referoval prof. Rzehak o “půvabném” (zierliches) exempláři bronzové sekyry “českého typu”, v brněnském Zemském museu. Sekyra se spojenými laloky, rovným týlem a pravidelně zaobleným ostřím, pocházející z Habrovan, měla celkovou délku 105 mm, délku ostří 33 mm. Byla srovnávána s podobnou, nalezenou u Boskovic. Záslužnou práci pro poznání lokální prehistorie odvedl též vážanský kaplan P. Karel Zimola (†22.2.1919), který se při záchraně archeologických nálezů angažoval soustavně od roku 1913. 15.3.1916 na panském poli za zámkem nalezl vyorané zachovalé osudíčko, zdobené a tuhou leštěné. Z roku 1955 pochází nález 23 střepů zdobených nehtovými vrypy a rytými spirálami z doby volutové keramiky, větší střep nádoby jordanovské zdobené vrypy nehtů a 24 střepů z doby bronzové. Velké zásluhy pro poznání prehistorického osídlení okolí Habrovan získal učitel ostravské základní školy Antonín Duroň. Koncem léta 1965 byly na trati Blatice na cestě pod hájenkou prováděny povrchové úpravy bulozerem. Přitom byla narušena sídlištní jáma. Dne 26.9.1965 zde Antonín Duroň našel střepy přepálených, žárem zdeformovaných nádob, vypálenou mazanici a kamenné hladítko. Na trati Blatice, 500 m jihovýchodně od myslivny, našel v roce 1967 dva keramické zlomky slovanské a 4 středověké. V létě 1968 při rozšiřování cesty byla úplně odkrytá výše zmíněná sídlištní jáma ve slínovitém podloží. Bylo z ní vytěženo na 450 střepů, zachovalý koflík a pískovcové drtidlo na obilí. Velmi vzácným nálezem bylo 12 gramů zuhelnatělých semen prosa a semen merlíku. Posledně zmíněná semena prosa jsou o to vzácnější, že podobné archeobotanické nálezy byly dosud hlášeny jen velmi sporadicky a jen malého množství. Shodou okolností jediný srovnatelný nález obilek prosa z doby bronzové byl učiněn také na Vyškovsku, a to v Bohdalicích. Nalezené obilky jsou proto významným dokladem o osídlení okolí Habrovan v době bronzové. Zvlášť významným právě díky zjištěnému výskytu semen merlíku, protože právě na základě zjištění jeho společného výskytu vedle prosa můžem prakticky s jistotou předpokládat dlouhodobější osídlení lokality, neboť na nově zakládaných orných plochách se mezi plevely vyskytují i druhy lesní či luční. V habrovanském nálezu však byl mimo seté proso zastoupen z plevelů jen merlík, merlík bílý, merlík zvrhlý a svlačcovec popínavý. Tyto druhy plevele se vyskytují zpravidla v místech, kam již zasáhla civilizace. Z velkého množství nalezených střepů (celkem 96 kusů) bylo možné rekonstruovat nádoby, zařazující nálezy do doby středodunajské mohylové kultury (do 1200 př. Kr.). Byla to například žlábkovaná amfora, malé amfory s vypnulinami a žlábky, šálky s polokulovitým spodkem, důlkovitě vtlačeným dnem, prohnutým hrdlem ostře odděleným od výdutě a páskovým uchem, klenoucím se přes rozpětí hrdla (známé i z Bošovic a Velkých Hostěrádek), džbánkovitý koflík, podobný jako ve Starých Hvězdlicích a největší, žárem silně zdeformovaná zásobnice s prstováním zdrsněným hrdlem i výdutí. Dvojkónická nádoba neboli okřín sloužila v žárových hrobech jako popelnice. Zdrojem studie L. Wiegandové o těchto nálezech byla zpráva Jindry Nekvasila o části nálezu předaného brněnské pobočce Archeologickému ústavu Československé akademie věd z 16.4.1969, týkající se povrchového sběru, nálezů z doby kultury středodunajských popelnicových polí. Zpráva popisuje 96 nalezených kusů. Tuto zprávu předchází nálezová zpráva R. Tichého z r. 1955, kde jsou nálezy popisovány jako střepy z doby bronzové, bez uvedení nálezových okolností. V roce 1967 nalezl Antonín Duroň na polích severovýchodně od Habrovan v lokalitě “Blatice” raně historické a středověké střepy, na levém břehu potoka, asi 500 m od myslivny. Byly to 2 slovanské zlomky a 4 středověké střepy. Jedná se o střepy z mnoha různých vypálených nádob, hrnců, mís a misek. Dne 22.8.1969 na čerstvě zoraném poli, 6 metrů od polní cesty z Habrovan na sever do lesa objevil Antonín Duroň zdobený bronzový nůž, který předal Archeologickém ústavu ČAV v Brně. Nůž má úzkou, trojúhelníkovou čepel mírně esovitě prohnutou, klínovitého průřezu o délce 89 mm. Podobné nože byly nalezeny téměř v celé střední Evropě, severozápadní Jugoslávii i středním Německu. Přes hojný výskyt je však není možné přesněji datovat. Nálezy z větší části souvisí s lokalitami z mladšího období kultury popelnicových polí. V zimě 1971 bylo kopáno vodovodní potrubí u habrovanského zámku. Při práci bylo odkryto a narušeno nejméně patnáct kulturních jam, které obsahovaly kamenné nástroje, zlomky kostí a keramiku částečně z období velatické kultury, částečně keramiku horákovskou a staroslovanskou. Povrchový sběr materiálu provedl student UJEP v Brně Jiří Kotas, který odhadl rozsah velatického sídliště mladší doby bronzové na 40 000 m2. Tento pokračoval v průzkumu kulturních jam i v letech 1972 a 1973 a získal množství zajímavého materiálu kamenného, keramického i osteologického, z různých období pravěkého osídlení oblasti. Byly vyzvednuty části široce rozevřených mís a mís na nožce, pocházející z nejmladší fáze lengeylské kultury (3 000 let př. n. l.), zlomky amfor, šálků a misek velatických (1000 - 1300 let př. n. l.), další nálezy horákovské keramiky (500 let př. n. l.), značně byla rozšířena i sbírka keramiky slovanské a jako nejdůležitější se jeví bezpečné potvrzení existence zdejšího osídlení v nejmladší době moravské malované keramiky, související s nálezy kultury nálevkovitých pohárů v Lulči. Z předešlého jednoznačně vyplývá závěr, že na místě Habrovan se usazovali lidé již nejméně před 6 000 lety, tedy v mladší době kamenné, neolitu. Habrovany jsou v muzejních sbírkách zastoupeny také nálezy z doby bronzové, to je asi před 4000 - 3500 lety, další nalezené předměty dokumentují období nálevkovitých pohárů (3000 let př. n. l.). Nálezy zařazené do doby středodunajské mohylové kultury (asi 1200 let př. n. l) dokládají přesvědčivě dlouhodobé osídlení oblasti zemědělci. Další předměty potvrzují přítomnost lidí, usazených na místě Habrovan v období kultury halštatské, staroslovanské i ve středověku. Habrovanské nálezy, alespoň přibližně časově zařazené, tvoří tak linii, potvrzující prakticky souvislé osídlení oblasti od dob rodící se civilizace dodnes. další kapitola předchozí kapitola obsah oddílu hlavní přehled