1609 ZDO XXXIII. / 7 fol 8 Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice, Otce, Syna i Ducha svatého, amen. Já, Vilém Zoubek ze Zdětína na Zdounkách a Habrovanech, nejvyžší písař markrabství moravského, rozpomenouce se na hodinu smrti své, znajíc dobře, že na tomto světě nic stálého není, vědouce také, že všickni, kteříž jsme se zrodili, zemříti musíme, zvláště pak, kterak na tomto bídným světě nic jistčího nemáme nežli smrt a nic nejistějšího nežli hodinu smrti, nechtíce, aby o statek muoj, kteréhož mně všemohoucí Pán Buoh z milosti a do vuole své svaté propůjčiti ráčil, když by mně Pán Buoh z tohoto světa povolal, jaké soudy, různice a nevole povstati měly, i majíce list mocný od nejjasnějšího a nejnepřemoženějšího knížete a pána, pana Rudolfa Druhého, z Boží milosti voleného římského císaře, pro všecky časy rozmnožitele říše a uherského, českého, dalmatského, charvátského etc. krále etc., arciknížete rakouského, markrabě moravského, lucemburského a slezského knížete a lužického markraběte, pána mého nejmilostivějšího, sobě daný, kteréhož datum jest nahradě pražském v outerý po neděli Misericordias Domini léta Božího tisícího pětistého osmdesátého šestého [22. dubna 1586]. Kterejmžti listem KMtC jakožto král český a markrabě moravskýmně tu moc dávat a toho milostivě dopouštěti ráčí, abych mohl a moc měl všeckem a všelijaký statek svuoj, movitý neb nemovitý, dědičný neb zápisnej, kterejž mám neb ještě jmíti budu, bez statkuov lenných a manských, na kterechž JMti nápadové spravedlivě náležejí, odkázati nebo poručiti, buď za zdravého života neb na smrtedlný posteli, komuž by se mně kolivěk a kdy kolivěk líbilo a zdálo. Také abych mohl a moc měl zdělati poručníky dítek a statku svého ty, kteříž by se mi užiteční zdáli a veděli, tak jakž týž list mocnej od JCMti jakožto krále českého a markrabě moravského, pána mého nejmilostivějšího, mně danej, to vše v sobě šířeji obsahuje a zavírá. A protož já, svrchupsanej Vilím Zoubek ze Zdětína, na ten jmenovaný list mocný od JCMti jakožto krále českého a markrabě moravského mně danej a podlé pořádku práva markrabství tohoto o dítkách mých a statku svém toto poručenství činím, mocně řídím a poroučím, a to takto: Napřed duši svou nejmilejší Pánu Bohu, stvořiteli svému, v jeho svaté božské ruce v ochranu poroučím. Tělo pak mé po smrti aby v kostele u svatého Františka v městě Olomouci v kaple mé nové, slove Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie, tu, kdež sem sobě místo za živa k pohřebu oblíbil a zhotovil, bez pejchy a všelijaké nadhrdnosti poctivě pochováno bylo, ze to prosím. Vílíma Bohuslava, syna mého, a Kateřiny, dítek mých, které jest mně Pán Buoh s předešlou, již v Pánu Bohu odpočívající manželkou mou milou, paní Mandalenou z Kounic, z milosti své svaté dáti ráčil i jinejch dítek mejch, ač by mně jich Pán Buoh napotom více dáti ráčil, a všeho statku mého dědičného, kterej na ten čas kde koli a na čem koli mám aneb s požehnání Božího ještě jmíti budu, a toho všeho, což by tak po mně buď na staku dědičném pozemském, hotovejch neb zápisy ujištěných penězích, na klínotech, zlatě, stříbře neb drahém kamení pozuostalo, mocné otcovské poručníky (však bez činění počtu) činím urozené pány pány, pana Ladislava Berku z Dubé a z Lipého na Mezeříčí, Jaroslavicích a Novém Hrádku, JMtiC římského, uherského a českého krále radu, komorníka, místodržícího ouřadu hejtmanského a nejvyzšího komorníka markrabství moravského, pana Jana Říčanského Kavku z Říčan a na Broumově, JMti císaře římského, uherského a českého krále radu a kraječe, a urozeného vládyku, pana Michala z Hrádku a na Novým Zámku, komorníka práva menšího zemského markrabství moravského kraje olomouckého. Jim dítky mé i všecek statek svuoj, což jeho mám anebo ještě z požehnání Božího napotom jmíti budu, zouplna a docela svěřuji, se duověřuji a statky mé k mocnému spravování a vopatrování poroučím, tak aby oni statkem mým, když by mně Pán Buoh z tohoto světa povolati ráčil, tak mocně jako já sám v živnosti své vládnouti mohli a moc měli a žádného počtu z toho činiti povinni nebyli. Kterýchžto Jich Mtí pánuo poručníkuo, jak nejpevše prošeno bejti muože i pro Pána Boha prosím a dokonale, cele se duověřím, že toto poručenství mé po smrti mé k sobě přijmou a statek muoj k dobrému dítek mejch opatrovati a nad touto poslední vuolí mou, aby se jí zouplna ve všem zadosti stalo, skutečnou ruku držeti ráčí. Protož statky mé dědičné všeckny a což k nim náleží se všemi užitky k těm statkuom od starodávna příslušejícím[i], tak jak tíž statkové jeden každý obzvláštně v svých mezech a hranicích leží a vymezeni jsou, poroučím Vilímovi Bohuslavovi Zoubkovi ze Zdětína, synu, též Alině a Kateřině, dcerám mým, dítkám svým milejm, na duolepsaný jistý spuosob, totiž když by mne koliv Pán Buoh všemohoucí podlé své svaté božské vuole z tohoto bídného světa smrtí časnou povolati ráčil, aby se Jich Mti páni poručníci moji ve všecky dědičné statky mé a v to všeckno, což by tak po mně v těch statcích pozůstalo, mocně uvázati, týž statky, klínoty i všelijaké svršky k dobrému nadepsaného Vilíma Bohuslava, syna mého, a dítek mých opatrovati, dítky mé v ochraně své majíc, z tejchž statkuo mejch na všelijaké potřebné věci a vychování jich podlé dobrého zdání Jich Mtí na ně nakládati, ja v místa náležitá a poctivá, obzvláštně pak Vilíma Bohuslava, syna mého, do akademijí a škol katolických řádu římského a dokonce žádných jiných, tak jakž na stav jeho by náleželo, učiti dáti a jeho žádným spuosobem z též víry svozovati nedopouštěti ráčili. A jakož mám fary na statcích mejch dědičnejch, na ta aby žádní jiní farářové (krom řádnejch katholickejch) dosazováni nebyli. Pokudž by pak Vilím Bohuslav, syn muoj, neb jestliže by mně Pán Buoh ještě více synuov dáti ráčil, někdo z nich neb jiní, jsouc v držení dotčenejch statkuov mejch, nětco toho změniti a nějaké jiné nežli nadepsané náboženství na týž statky mé dědičné uvésti chtěl aneb uvedl, tehdy poroučím a to jmíti chci, aby tou samou příčinou kolatury a podací právo vejšpsanejch far JVKn Mti panu kardinálovi jakožto biskupu olomouckému a potomkó jeho propadl. A když by Pán Buoh všemohoucí Vilímovi Bohuslavovi, synu mému milému, k letuom jeho přirozeným přijíti dáti ráčil a týž Vilím Bohuslav, syn muoj, dvatceti let stáří byl, tu aby dotčení páni poručníci moji těch statkuov mejch dědičnejch, též hotových peněz neb zápisy ujištěnejch, klínotuo, svršků a summou toho všeho v moc jeho jemu postoupili, čímž aby Vilím Bohuslav, syn muoj, podlé vuole své k dobrému a užitečnému mocně vládnouti mohl. Kterejžto Vilím Bohuslav Zoubek ze Zdětína, syn muoj, dojdouce tak svrchupsanejch statkuov v držení, má a povinen bude, z tejchž statkuov vydati dolepsanejm osobám v roce pořád zběhlým tyto níže psaný summy, totiž: Janovi Jaroslavovi, Stiborovi a Vilímovi Šťastnému i Karlovi Františkovi, též Fridrichovi, synuom neboštíka urozeného vládyky, pana Joachima Žeranovského z Sezenic, dva tisíce zlatejch. Jiříkovi Václavovi Martínkovskému z Roseče, synu urozeného vládyky, pana Jindřicha Martínkovského z Roseče a na dvoře v Oujezdci pět set zlatejch, Jindřichovi, synu urozeného vládyky, pana Jiříka Přepyského z Rychnburku též pět set zlatejch. A jakož sem dítky neboštíka pana Joachima Žeranovského z Sezenic sobě k opatrování vzal, těm a Jiříkovi Václavovi Martínkovskému z Roseče poroučím, aby z statkuov mejch dědičnejch šaty a jiné potřebné věci dotutd, pokudž by se, u víře katholické zuostávajíc, učili, od Jich Mtí pánuov poručníkuov dáváno bylo. Při odvedení a odevzdání statkuov Vilímovi Bohuslavovi, synu mému, aby Jich Mtem, pánuom poručníkuom jednomu každému po jednom tisíc zlatejch za práci spraviti povinen byl. Toto pak v roce po mé smrti a by vydáno bylo: otcom jezovituom v koleji olomoucké na přikrytí kostela neb dostavění pavlače v tejž koleji pět set zlatejch, otcuom jezovituom v městě Brně tři sta zlatejch, urozeným vládykám, panu Albrechtovi Švábenskému z Švábenic jedno sto padesáte zlatejch, paní Johance Zubovně z Myšlečovic jedno sto zlatejch, Janovi Václavovi a Fridrichovi, synuom jejich, každému po padesáte zlatejch, Janovi Chmelovi z Vřesovic též padesáte zlatejch. A mezi čeládkou mou, která by od dávního času při mně sloužila aneb do smrti mé při mně zuostala, aby rozděleno bylo tři sta zlatejch. Pakli by dotčeného Vilíma Bohuslava, syna mého, Pán Buoh všemohoucí prvé, nežli by věku svého dvadceti let došel, z tohoto světa skrze smrt časnou povolati ráčil, tehdy to jmíti chci a o tom poroučím, aby ti statkové dědiční též hotové neb zápisy ujištěné peníze, klínoty od stříbra a zlata, též všelijaké svršky, nábytky a summou bez vejminky to všeckno, což by tak po smrti syna mého pozůstalo, na Alinu a Kateřinu Zoubkové ze Zdětína, dcery mé milé, rovným dílem připadlo. A páni poručníci aby dotčené dcery mé těmi statky a tím vším, což by tak po smrti syna mého zuostalo, spravedlivě rozdělili. Alině, dceři mé, která již vdána jest, díl její vydali a druhý díl Kateřině, dceři mé, až do vdání jejího v opatrování svém měli. Všakž poněvadž sem po Alině, dceři mé, vydávajíce ji k stavu sv. manželství urozenému vládyce, panu Janovi Dubskému z Střebomyslic, tři tisíce zlatejch věna po ní jmenoval i tolikéž poctivou vejpravu vykonal, aby sobě tolik, totiž tři tisíce zlatejch počtu moravského Kateřina, dcera má, z toho statku mého napřed vzala. A když by koli předně z vuole Boží a radou Jich Mtí pánuo poručníkuo mejch milejch Kateřina, dcera má, k letům svým přirozeným a poctivému vdání přišla, aby po ní z statku mého též tři tisíce zlatejch jmenováno a dáno a vejprava poctivá tím vším zpuosobem, jakž sem já, Vilím Zoubek ze Zdětína, vdávajíce Alinu, dceru svú, sám to vykonal. A ten druhý díl statku jejího jí náležitej od pánuo poručníkuo jí vydán a postoupen byl. Jestliže by pak Pán Buoh všemohoucí, čehož jeho svatá božská milost za dlouhé časy dobrotivě uchovati rač, mne, Vilíma Zoubka, bez dítek obojího pohlaví z tohoto světa povolati ráčil, anebo že by dítky mé nedojdouc let svých přirozených zemřely, tehdy to jmíti chci, aby dotčení páni poručníci moji statky mé dědičné, též klínoty a svršky za hotové peníze prodali a speněžili, a to mezi nejbližší přátely mé (všakž na kostely a špitále nezapomínajíc) rozdělili. Item pokudž by se pak po smrti mé jací dluhové buď podlé zápisuov i jinak našli i tolikéž jestliže by co čeládce za službu dlužno pozůstávalo, pánuo poručníkuo mojich za to pro Boha prosím, aby takové dluhy z důchoduov statkův mejch po smrti mé, což nejdříve možné splatili a na mne po smrti mé žádného naříkání nedopouštěli. Mimo pak všecky v tomto poručenství mém položené artikule já, Vilím Zoubek ze Zdětína, toto sobě obzvláště pozůstavuji, abych mohl a moc měl z statku svého buď přáteluom nebo služebníkuom mým zasloužilým nebo pro jméno Boží chudým lidem až do summy čtyř tisíc zlatejch počtu moravského ještě poručiti a odkázati, a to listem na papíře pod pečetí svou a na svědomí jednoho nebo dvou dobrých lidí pečetmi opatřiti, aby to tak pevné a stálé bylo, jako by v tomto poručenství mém zejména slovo od slova dostaveno a vepsáno bylo. Za to také pánuov poručníkuov častopsaných žádám, aby toto mé poručenství i s mocnejm listem JMtiC po smrti mé při prvním neb druhém soudu do desk zemských na náklad statku mého vepsati a vložiti dáti ráčili. Toto pak sobě znamenitě vymieňuji a pozůstavuji, jestliže by kdy vuole má v tom byla a já toto poručenství mé buď na všem nebo na díle změniti a v něm co ujíti nebo přičiniti chtěl, abych to vždycky učiniti mohl tolikrát, kolikrát bych toho potřebu uznal. Toho na jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl a svou vlastní rukou se podepsal. Pro širší toho vědomost poprosil sem urozených vládyk, pana Hynka Syrakovského z Pěrkova a na Paskově, sudího práva menšího zemského kraje olomouckého, pana Jana Čejku z Olbramovic a na Polici, pana Bohuslava Pergara z Perku a na Bouzově, pana Jana Žalkovského z Žalkovic na Dobromilicích a Brodku, místodržícího nejvyzšího písařství moravského, pana Jana Jiřího Humpoleckýho z Rybenska a na Novém Dvoře, písaře menšího zemského téhož markrabství moravského, a pana Karla Jordána z Klauznburku a na Šlapanicích, též písaře menšího zemského v témž markrabství moravském a písaře manského knížetství a biskupství kostela olomouckého, že jsou pečeti své podlé mé k tomuto poručenství mému toliko na svědomí, všakž sobě i erbuom svým beze škody přitisknouti a přivěsiti dali. Jenž psáno a dáno v městě Olomouci v pátek před svatými Fabiánem a Šebestiánem léta Páně tisícího šestistýho osmého počítajíc [18. ledna 1608]. Poslové k dckám: pan Jeroným Václav hrabě a svobodný pán z Turnu, pan Lev Burian Berka z Dubé a z Lipého. 1609 ZDB XXIV / 28 fol. 20v (21v?) Alina Zoubkovna ze Zdětína a na Jimramově i na místě Vilíma Bohuše, bratra a Kateřiny, sestry své vlastních odtudž ze Zdětína odpor činím kšaftu tomu, kterejž Vilím Zoubek ze Zdětína, na onen čas nejvyžší písař markrabství moravského, vlastní otec můj, učinil (kterejžto kšaft spolu s mocnejm listem Jeho Mti císařské do desk zemských v Olomouci při soudu poslíz jminulým svatotříkrálským léta tohoto 1609 [6.1.] vložen jest, a to proto, že týž kšaft nepořádný a proti zřízení zemskému čelící jest. obsah seznam příloh