Hrubý František, Moravské korespondence a akta z let 1620-1636. Brno 1934, č. 54, s. 74-77. 1621, leden (Pasov). Jan st. Říčanský Kavka z Říčan císaři Ferdinandovi. Nejjasnější, nejnepřemožitelnější a velikomocný římský císaři, uherský a český králi, pane, pane můj nejmilostivější. Nepochybuji, že V. cís. Mti v čerstvé a dobré paměti zůstává má pravdivá a ponížená stížnost, kterou jsem na V. cís. Mt loňského roku, když jste z Salzburku do Frankfurtu k volení krále římského jeti ráčili, poddaně vložil, kterak někteří obyvatelé markrabství moravského, zprotivivší se V. cís. Mti, králi a pánu svému, mně patent s přípisem reversu (kterýchžto obou hodnověrný přípis V. cís. Mti poníženě podávám) jsou odeslali, v němž pod ztracením statku mého a vyhnáním z země, abych se tolikéž s nimi spolčil a spuntoval, že s nimi za jednoho státi, setrvati, živ i mrtev býti chci a to všechno, co mezi nimi rozmlouváno, dokonáno a zavříno jest, schvaluji, mi poroučejíc. Já pak, pamatujíc na předkův svých i mé vlastní dobré jméno a slávu uvažujíc, že jich předsevzetí neslušné, proti důstojenství V. cís. Mti, svědomí a poctivosti mé, též landfrýdu, řádu a právu země čelí, nežli bych ouhonu na svědomí a poctivost mou uvésti, V. cís. Mti se zpronevěřiti a trůn velebnosti V. cís. Mti uraziti měl, raději jsem všeho svého statku mohovitého i nemohovitého oželeti, jich pronásledování a outisku vyhnouti a z vlasti své s manželkou a drobnými dítkami svými s nemalou bolestí a těžkostí srdce svého vyjíti chtěl. Na dotčený pak patent jejich odpovědí svou (jakž z příležícího přípisu milostivě vyrozuměti ráčíte) jsem se zjevně prohlásil, že nikoli k žádosti jich přistoupiti nemohu a nemíním, jim jich vejstupky před oči stavějíc a jich, pokudž by zkázy země a své vlasti se vyhnouti chtěli, k navrácení se k poslušenství V. cís. Mti upřímně napomínajíc. Oni pak touž odpovědí mou ještě více nenávistí a hněvem proti mně jsou zapáleni, při svém nepořádném, v městě Brně drženém sjezdu na tom společně zavřeli a se snesli, aby statek můj k zemi ujat byl, při tom mne z země vypovídajíc a tato verba formalia v tištěném jejich sjezdu dokládajíc: ”Jana st. z Říčan pro jeho tolikéž se zpronevěření a nad zemí zrazení, ano i pohrůžek činění a na obsílání pánův direktorův se nepostavení touž měrou z země vypovídáme a statek jeho k ruce naší a dobrému země obracíme”. Kteroužto křivdu já spolu s manželkou a dítkami svými, v cizí zemi zůstávajíc, až do této chvíle trpělivě snáším. Poněvadž pak pán Bůh všemohoucím okem milosrdenství jak na V. cís. Mt, tak také na nás věrné poddané V. cís. Mti vzhlédnouti a v spravedlivém hněvu svém na milosrdenství a slitování své se rozpomenouti a týž zpronevěřilé poddané a ouhlavní nepřátely V. cís. Mti, kteří vyvrácení víry svaté a vyhlazení slavného domu V. cís. Mti rakouského jsou vyhledávali, ponížiti a pod nohy V. cís. Mti položiti jest ráčil, V. cís. Mt poníženě prosím, že předně o tom panu hejtmanovi markrabství moravského neb komuž jste koliv správu země svěřiti ráčili, skrze psaní své poručiti ráčíte, aby poddaným mým k statku mému broumovskému náležejícím, pokudž by zase v poslušenství a poddanosti mé anebo nadřízenému mému státi nechtěli a přísahou novou nepořádnou, kterou od někdejších nepořádných direktorův markrabství moravského skrze komisaře zavázáni jsou byli, se zastírati a brániti chtěli, přísné a dostatečné poručení se stalo a k tomu skutečně přidržáni byli, aby mně anebo u nepřítomnosti mé nadřízenému mému znova hold a slib vykonali a v poslušenství a poddanosti bez odpornosti stáli. Za druhé, aby tolikéž statkové dědiční, totiž habrovanský a zdounecký i lidé poddaní po neb. panu Vilímovi Zoubkovi ze Zdětína, někdejším nejvyšším písaři markrabství moravského, kterýchž jsem podle poručenství jeho jakožto mocný otcovský poručník až do této chvíle bez všelijaké překážky za drahně let v pokojném držení a spravování byl, a které, jak zpraven jsem, paní Alina Zoubkovna se panem Janem Dubským, manželem svým, na nepořádné poručení někdejších direktorův markr. moravského (jakž se oni těmi jmenovali) se uvázali, důchodův užívali, a jak se jim zdálo postupovali, zase nápodobně v moc a opatrování mé aneb v nepřítomnosti mé na místě mém ode mne k tomu nařízenému uvedeni byli. A poněvadž v tom čase já i tolikéž sirotek všech důchodův a oužitkův jsme zbaveni byli, svršky mé a nábytky, snad i sirotčí, rozptýlené a rozmrhané jsou, V. cís. Mt dáleji poníženě prosím, že milostivě jisté komisaře naříditi a jim milostivě poručiti ráčíte, aby oni při mém budoucím o tom jim připomenutí o důchodech statku mého i sirotčích, které by se v tom čase sjíti byly mohly, tolikéž škodách na nich skrze pobrání a rozptýlení svrškův mých vlastních, též manželky mé a dcer jejich šlechtičen z Promnic a zlé hospodářství zběhlých, též outratách a nákladech ode mne přes ten čas příčinou protivníků mých v cizích zemích vedených, jistou a dostatečnou zprávu vzali, se ve všem bedlivě informovali a V. cís. Mti o tom všem neprodleně relaci učinili. Kteréž když milostivě vyrozuměti ráčíte, že V. cís. Mt, co by tak koli protivníci a škůdcové moji mně a sirotku spravedlivě navrátiti povinni byli, je ad restitutionem in integrum skutečně přidržeti milostivě poručiti ráčíte, V. cís. Mt poníženě prosím. K V. cís. Mti té ponížené a důvěrné naděje jsem, že prohlídajíc k samé pouhé spravedlnosti a milostivě povážíc, že ve dvanácti letech pro zachování věrnosti jak k J. Mti cís. Rudolfovi slavné paměti, tak také k V. cís. Mti dvakrát můj majetek mně byl odňat, ze všech svých svrškův obloupen pro zachování života a ujití větších těžkostí s manželkou a dítkami svými jsem z vlasti své vyjeti a v cizích zemích s velikým nákladem a nepříležitostí, nemajíc odjinud žádné pomoci, na hotový groš tráviti a se chovati musel, žádost mou sobě k srdci a mne milostivou a dobrotivou resolucí potěšiti ráčíte. V čemuž se všem V. cís. Mti císařské a královské ochraně poddaně a poníženě poručena činím. V. cís Mti ponížený věrný poddaný Jan st. Říčanský Kavka z Říčan. obsah seznam příloh