1636 ZDB XXXVII. / 50 fol. 32v-33v (6.1.1636) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já, Kateřina Alžběta Zoubkovna ze Zdětína na Zdounkách a Habrovanech, rozjímajíce častokráte běh tohoto světa a krátkost života mého pro mé ustavičné a velmi těžké nemoci, kterými mne Pán Bůh všemohoucí již od mnoha let stále navštěvovati ráčí, a že nic lepšího pod nebem bejti nemůže jako prohlídati ku konci a duši mou předrahou krví Krista Ježíše vykoupenou, pokudž ještě zdravého rozumu užívám, jak nejlépe opatřiti, dědictví věčné a neproměnitedlné v království nebeském sobě založiti a o věci k věčnému životu přináležející, jak nejvíceji se starati. Pročež příkladem slavné paměti Jana patriciusa římského a manželky jeho, kteří dědictví své všeckno blahoslavené Panně Marii, rodičce Boží, obětovali, tak i já příkladem jejich pohnuta, umínila sem, prvé nežli mne Pán Bůh z tohoto bídného světa prostředkem smrti povolati ráčí, všeckno mé dědictví z statku zdounského, kterýž mně Pán Bůh po mým nejmilejším bratru Vilímovi Bohuslavovi Zoubkovi ze Zdětína na Zdounkách a Habrovanech popříti ráčil, Pánu Bohu všemohoucímu, ke cti a chvále blahoslavené a přečisté Panny Marie spasení své milé duše a mnohejch jinejch duší zde na tomto světě pomocí duchovních potřebujících, dokonale obětovati a devzdati. Poněvadž pak já od dětinství svého semm poznala, s jakou velikou horlivostí, snažností a pilností řád pánův Patres Societates Jesu v přivozování duší lidských k pravému katolickému a samospasitedlnému náboženství a rozmnožení církce svaté a vyučování mládeže v školách pracuje, Pána Boha všemohoucího za tu velikou obzvláštní milost snažně sem vždycky a posavad žádala, abych, co sem koliv po mým nejmilejším panu bratru Vilímovi Bohuslavovi Zoubkovi ze Zdětína na Zdounkách a Habrovanech etc. zbožích těchto časných, mohovitých i nemohovitých, dědila, tomu svatému tovarystvu na fundatí koleje v tomto markrabství moravském zapsala. Pročež tento statek můj zdounský se vším a všelijakým příslušenstvím, Zdounky, městečko s vesnicemi Svrčovici, Skržici, Soběsuky, Zlámankou, Lhotou, Divoky, Roštínem, Těšánky, Troubky, Rataji, Oujezdem, s oběma kolaturami, zdounskou a ratajskou, poddanými robotnými i nerobotnými, usedlými i zběhlými, platnými i neplatnými, se všemi robotami, povinnosti pěšími i povoznými, platy a ouplatky, poplatky stálými i běžnými, s tvrzí zdouneckou, aneb jak se koliv od starodávna jmenovala, dvory, dobytky všelijakými, většími i menšími při témž statku na témž čas i budoucně se nacházejícími, se všemi užitky i nábytky od nich pošlými, se všemi rolemi oranými i neoranými, loukami, travinami, horami, lesy, křovinami, rybníky, rybništěmi, s vodami tekoucími i netekoucími, mlejny, pivovátem, vinicemi, zahradami, štěpnicemi, právy, spravedlnostmi všemi a všelijakými, jakýmiž by koli jmény jmenovány býti mohli, a summou s tím vším právem a příslušenstvím, jakž sem já téhož statku i předkové moji v užívání byli, velebnému a důstojnému knězi, Societatis Jesu generálovi a potomkům jeho nebo na místě jeho dvojctihodnému knězi, téhož řádu v království českém provinciálovi, na fundatí koleje v markrabství moravském, jde se JCMti pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu a NaVOKn pánu, panu Františkovi, kardinálu a knížeti z Ditrichštejna etc. jakožto loci ordinario a pánům pátrům Societatis Jesu viděti bude, bez všelijakých závad a nesnází a dluhův k pravému spupnému dědictví, jmění a užívání daruji a mocí listu tohoto žádného práva ani vlastenství sobě ani přátelům mým, kteří by sice ab intestato po mně pozůstalost mou zděditi právo měli, nepozůstavujíc, přenáším a postupuji. Na znamení toho poddaní jim poddanost a poslušnost slibovali (však s tou znamenitou vejminkou), aby oni mně tou poslušností až do mé smrti zavázáni byli, též také abych já včecky užitky, kterékoliv z toho statku vycházeti budou, až do mé smrti bez všelijaké překážky (však bez umenšení všcí nemohovitejch) příjímala. Když mně Pán Bůh všemohoucí z tohoto bídného světa prostředkem smrti povolati ráčí, tehdy by jak všecky oužitky, tak také věci mohovité, zápisy peněžité, peníze hotové a summou cokoliv zanecháno a nalezeno bude, to všeckno na pány Patres Societatis Jesu, které já nyní i budoucně za dědice vyhlašuji, jmenuji a nařizuji, připadlo, tak aby oni se všemi těmi věcmi jako s svými vlastními bez překážky každého člověka podlé libosti své nakládati mohli. Za kteréžto mé dání a darování žádné jiné odměny nebo náhrady, ja by koli jmenována býti mohla, nežádámi, mimo modlidby, které podlé svého svatého a chvalitebného ustanovení za své fundátory a dobrodince též tovarystvo obyčejně vykonává a upřímně vypravuje. Aby pak mé takové dání a darování a postoupení všeho nahoře jmenovaného statku mohovitého i nemohovitého, nitčeho nevymieňujíc, lepší pevnost a jistotu jmíti mohlo, tento list z jisté vůle JMtiC pána, pána nás všech nejmilostivějšího etc. do desk zemských tohoto markrabství moravského, hned jak dcky se otevřely v kraji olomouckém, v kterýmžto svrchu jmenovaný statek zdounský leží, vložiti a zapsati sem dala, kterýžto list pečetí svou vlastní s dobrým vědomím, s zdravým rozmyslem sem stvrdila i vlastní rukou se podepsala. K tomu také dožádala sem se NaVOKn a pána, pana Františka, z Boží milosti svatého římského kostela titule Sanctae Mariae trans Tiberim kardinála a knížete z Ditrichštejna, biskupa olomouckého, knížete královské kaply české hraběte, JMtiC tejné rady, protektora Germaniae a hejtmana v markrabství moravském etc., a urozeného a statečného rytíře, pana Ludvíka z Tharolu a na Tharolu, Jesenici, Vražnej a Slatině, JMTiC jako JVOKnMti pána, pana kardinála a knížete z Ditrichštejna rady etc., že sou pečeti své vedlé mé (však sobě a erbům svým beze škody) k tomuto listu pro svědomí přitisknouti dali a svou vlastní rukou se podepsali. Jenž jest dán a psán v městě Brně šestého dne měsíce ledna léta Páně tisícího šestistého třicátého šestého etc. obsah seznam příloh