SOkA Vyškov, AO Habrovany, Dědina Habrovany, k. 1, fol. 25-26, 33-34, cca 1630-1650, 2 koncepty (?) stížnosti na vrchnost. Stížnost naši představujeme při Nejjasnější J[eho], M[ilosti]. C[ísaře], Pána Pána nás všech nejmilostivějšího. 1. Majíce my obdarování na jeden rybník pustý který se užívá za louku, který to nebožka slavné paměti, panna Kateřina Alžběta Zoubkovna ze Zdětína nám zadala a tu asi před 24 lety takový list s podpisem její vlastní ruky a secretu jejího ste vy nám, naše nynější vrchnost vzala, ale my dřívějíc takový list neb obdarování v městě Vyškově ... přepsati a pečetí jejich městskou stvrditi dali, co v sobě obsahuje teď se přednáší. 2. Robotami, kterými jsme nynějších časů obtíženi, takových jsme za starodávna za neb[ožky]. slavné paměti panny nekonali, aniž nás k tomu nepokazovala, roční robota byla: po jednom koni spřežení jak při dvoře orat, tak i když se za vrchností jelo, a to na 4 míle a nic více; jestliže dále se jelo to se vše platilo, roboty pěší, ty byly při zámku habrovanskym, tojest na Oujezdě sežít a ostatní panská čeládka po půlláně, kteří ke dvoru byli, sežít museli, malí podsedníci, ti roboty vykonali S.V. když se hnůj na Oujezdě vozil, ten rozházet, zelí den okopávat, na Oujezdě den pšenicu žít a jeden záhon hrachu. V zimě, tj. za celý rok jeden každý dva sáhy dříví nasekat na Rackově lóce, po polovici seno shrabat. Když se pak na Oujezdech žalo, jest se dávalo i také pivo. 3. Za předešlej vrchnosti nevěděli sme, co je vinohrady kopat, ani dřívi k palivu na 6 mil sekat, jako nyní do vinohradu na 5 mil kopat a dřívi na 6 mil sekat a chodit za nynější duchovní vrchnosti musíme a to mnohodykráte za rok a za to nám ani kusa chleba nedaji. 4. Jestliže pak na posílku s psaním se kam šlo na 2 míle, toho vše se platilo, nyní aby se jelo neb šlo na mnoho mil, nic se neplati. 5. Jest v tej dědině Habrovanech jeden svobodný pustý dům zemanský, který nyní vrchnosti s rolí patří, ten když jej zeman v držení měl, on kontribuci odpravoval, co se by měl, to vše nákladem svým platiti a se svou čeládkou konati a dělati musil, jak to nynější naše duchovní vrchnost koupila tedy ty roboty všechny, jak orat, tak i žít, louky síct i sena hrabat musíme, kontribuci pak nepochybujíce my o tom, že taky dávati musíme. 6. Rolí pustejch od gruntů našich odňatých, kterých to se vynachází v dědině naší Habrovanech za 2 lány, ty taky vrchnost užívá a z nich kontribuci J. M. C., vojáky a jiné všelijaké daně dávati jako i robotovati z nich musíme. 7. Po slavnej paměti Neb. Panny Kateřiny Alžběty Zoubkové ze Zdětína držívaly se dva potahy koní v zámku, těmi koňmi orávaly ode dvora roly po půl koně, kteří k němu patřily a na Aujezdech převlačovaly do mlýna i ze mlýna, co patřily bylo vézt do zámku i do dvora dříví vozili a to vše nyní vykonávati musíme. 8. My pak majíce náš obecní dům s jedním lánem rolí od starodávna, to kterýžti od vrchnosti naší nynější měli jsme zaměstnany, že jsme jim povinni z něho robotovati, z kteréžto kontribuci my dávati musíme, sklep, který jsme náš na obci měli, ten nám naše vrchnost nynější odňala a vzala a při něm šenk a kovárnu vystavěti dala, čehož za předešlej vrchnosti nikdy, ani za předkův našich nebylo. 9. Jest nám vystaveno na statek Habrovany na z obcích 32 lány rolí při slavnej komisi totiž Habrovany, Nemojany a Lulč, kteréchto my rolí ubozí lidé vynajíti nemůžeme, krom těch, které naše vrchnost nám odňala a ke dvoru přivlastnila, my kontribuci dávati, vojáky vychovávati, vrchnosti od s. Jana Křtitele až do s. Václava jak s koňmi, tak pěšky celej tejden robotovati a od s. Václava a zase do času s. Jana Křtitele sedláci s koňmi i po páru koních přes celý rok jezditi musíme. obsah seznam příloh