Zpět

Obecní správa v Habrovanech v 17-19. století

Nejdůležitější osobou na dědině byl “od nepaměti” rychtář. V Čechách již po potlačeném odporu stavů, po roce 1547, na Moravě až po Bílé Hoře, byl do královskách měst dosazován královský rychtář, střežící zájmy panovníka. Podle toho vzoru byli do vedení poddanských měst a vesnic dosazování rychtáři panští. Do pravomoci rychtáře náleželo řešení přestupků, spadajících dnes do oblasti občansko právních řízení, v závažnějších případech se pak stával veřejným žalobcem (viz kapitolu Kriminalia). Takový člověk musel být vrchností pečlivě vybírán. Jelikož jeho loajalita k panstvu byla základní podmínkou k vykonávání úřadu, odráží se starost o tento vztah i v přísaze, kterou musel do funkce nastupující rychtář složit. Text přísahy se samozřejmě vyvíjel a vrcholu poníženosti dosáhl na přelomu 18. a 19. století. Než se přísahající dobral ke konkrétním povinnostem, musel nejprve květnatě holdovat svým chlebodárcům: “Já NN přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, že já všechny rychtářovi při obci Habrovany povinnosti pozůstávající v upřímnosti, v náklonnosti a věrnosti k vysoké a milostivé vrchnosti, vážnosti a poslušnosti naproti vrchnostenským gruntovním ouředníkům, v bedlivým zachování všech od vrchního ouřadu obdržených nařízení ...” a pak teprve mohl obsáhnout služební povinnosti: “... v zachování veřejného pořádku a pokoje, v spravedlivým porovnání všech navrhnutých rozepří a různic, v slušným zastávání vdov a sirotků, u zachování policejního dohlížení ... ochotně a bedlivě vyplniti, následovně všem spravedlivé požádání pilně vykonati chci ... v tom mi dopomáhej Pán Bůh všemohoucí.”
Také purkmistr (podmistr, pudmistr) jako volený zástupce obecní samosprávy musel skládat obdobnou přísahu, ovšem zde ona “upřímnost, náklonnost a věrnost k vysoké milostivé vrchnosti” nehrála roli rozhodující.
V souvislosti se zrušením poddanství (podepsáno císařem Ferdinandem V. dne 7.9.1848) bylo nutné na úřady přenést správu, týkající se do té doby záležitostí patrimoniální. Změny správy se odvíjely od Prozatímního obecního zřízení vydaného 20.3.1849 nejvyšším purkrabím Království českého hrabětem Rudolfem Stadionem. Zřízení vycházelo ze zásady “základem svobodného státu je svobodná obec” a přikazovalo obcím mimo jejich působnosti přirozené ještě působnost přenesenou, dosud vlastní státním a panským úředníkům. Reforma veřejné správy vstoupila v platnost ke dni 1.1.1850. Do té doby ještě vykonávaly správu na prvním stupni úřady patrimoniální, ale již za státní peníze. Základní územní jednotkou se stal okres, v jehož čele stál okresní hejtman. Na místě dosavadních krajů, na Moravě brněnského, hradišťského, jihlavského, olomouckého, přerovského a znojemského, ve Slezsku opavského a těšínského, byla Morava rozdělena pouze na kraj brněnský a olomoucký, Slezsko nebylo dále děleno. Brněnský kraj zahrnoval 12 okresních hejtmanství, do kterých spadalo celkem 1196 obcí, Habrovany patřily do okresu vyškovského. Přes další změny ve správním uspořádání v letech 1855 a 1860 zůstaly ve správě vyškovského okresního hejtmanství (okresního úřadu) do roku 1868. Při poslední reorganizaci v roce 1868 vznikly v rámci politického okresu Vyškov soudní okresy se správou v Bučovicích, ve Slavkově a ve Vyškově. Habrovany pak až do 1918 respektive 1949 náležely Habrovany do působnosti okresu slavkovského.
Správu obce vykonával v tříletých cyklech 7 - 30členný volený obecní výbor, jenž si ze svého středu volil obecní představenstvo, sestávající ze starosty a minimálně dvou radních. Maximální počet osob obecního představenstva (včetně starosty) směl dosáhnout třetiny počtu osob v obecním výboru. Obecní výbor měl zprvu moc pouze usnášecí a dozorčí, nikoliv výkonnou. Ta náležela starostovi, jehož osobním poradním orgánem byli výborem zvolení radní. V dalších letech realizované změny zřízení (až na výjimky neveřejná zasedání, přísaha věrnosti na krajském úřadě aj.) neměly na popsané schéma podstatný vliv.
K volbám roku 1861 byli voliči rozděleni podle velikosti odváděných daní do voličských sborů.
Z 17.-19. století se jména zástupců obce dochovala na dokumentech, které prakticky nikdy souvisle nepřekrývají časový rámec deseti až dvaceti let. Zejména období do zrušení jesuitského řádu potřebnými doklady neoplývá, zmínky nacházíme vyloženě sporadicky. Následující přehled je zatím nejpodrobnější, jaký nám dostupné prameny poskytují.
Pro začátek 17. století se musíme spokojit jen s rychtáři. Jedině díky dochovaným kopiářům soudních nálezů brněnského práva z přelomu 16. a 17. století a dokumentům z rodinného archivu Ditrichštejnů (vhodně doplňují materiály k období, kdy Kateřina Alžběta pojala úmysl odkázat své panství jesuitskému řádu ve prospěch založení nové koleje) víme, že rychtářem byl v roce 1611 Jan Janík. 1627 Jan Mitych, 1628 Jan Kopr, 1629 Jiří Čulínek (Julínek ?), 1630 Václav Kopr, 1631 Václav Šebesta. Teprve od poloviny 17. století můžeme z dostupných údajů vytvořit již poměrně přehlednou tabulku:

 rok purkmistr rychtář
1650  
1684
1720
1724
1730
1749
1776
1778-1783    
1787
1790
1791-1794
1795-1797
1798-1805
1806
1807-1808
1809
1810-1811
1812
1813
1814-1815
1816-1818
1819-1820
1821-1823
1825-1828
1829-1830
1831
1832-1833
1834-1836
1837-1839
1840-1841
1842-1843
1844
1846-1848
1849
1850
Pavel Mátl
Matouš Vavroušek
Jakub Brunclík
Jakub Brunclík
Filip Hřebíček
Václav Pecina

Jan Novák


Kašpar Varta
Vavřinec Vacula
Jakub Hrdinka
Vavřinec Chyťa
Václav Kopr
Vavřinec Bezděk
Michael Režný
Florian Solík
Florian Solík
Antonín Režný
Libor Chalupa
Václav Bartl
Michael Režný
Kašpar Chyťa
Josef Zbořil
Václav Bartl
František Šimáček
Ignác Kostelka
Libor Pospíšil
Jan Kopr
Ondřej Kolejka
Ignác Kostelka
František Varta
Jan Režný
Jan Kopr
Matěj Kolejka

Alexandr Podstatský
Filip Hřebíček
Bartoloměj Vacula
Josef Mojžíš
Fabian Pospíšil
Fabian Pospíšil
Josef Procházka
Dominik Paloud
Tomáš Šimáček
Tomáš Šimáček
Josef Procházka
Jakub Hrdinka
Tomáš Varta
Tomáš Varta
Tomáš Varta

Jakub Hrdinka
Jakub Hrdinka
Jakub Hrdinka
Tomáš Varta
Tomáš Varta
Tomáš Varta
Václav Bartl
Tomáš Varta
Václav Bartl
František Křivánek
František Křivánek
Libor Pospíšil
Libor Pospíšil

František Zbořil
Kašpar Chyťa
Kašpar Chyťa

Prvním starostou po roce 1850 se stal Jan Kopr, podle materiálů z roku 1884 byl tehdy starostou Tomáš Režný.
O datu předávání, čili obnovování úřadu habrovanského purkmistra a rychtáře nemáme konkrétní doklady. Z řady dokumentů jednoznačně vyplývá, že změny ve funkcích se nevázaly k Novému roku. Je však obtížné upřesnit, kdy se tomu tak dělo. Výše uvedená vročení tedy hlavně určují rok, ve kterém funkční období jmenovaného převažovalo.
Z mnohem menšího časového rozsahu, jen asi 50 let, se nám dochovala jména radních, neboli konšelů, ve starší době nazývaných též přísežní. Přestože jsou získané informace (většinou pocházejí ze spisovny fondu bývalého velkostatku z doby Herringovy) poměrně kusé, je možné alespoň na menší ploše pozorovat pohyb osob po obecních funkcích. Samozřejmě pro důkladnější zkoumání by bylo nutné tyto osoby přesně zařadit, nejlépe podle matričních záznamů, neboť z přehledů například nevyplývá, jestli stejné jméno funkcionáře představuje v různých letech stejnou osobu (např. po časové přetržce).

V letech 1791-1797 se na správě obce podíleli konšelé Alexandr Paviza a Tomáš Chalupa.

 Roku
1798
1802
1803-1805
1806
1807-1809  
1810-1811
1813
1815-1816
1817-1818
1819-1820
1821-1823
1825
1826
1828
1829
1830
1834
1837
Vavřinec Chyťa a Libor Paloud
Vavřinec Chyťa, Vavřinec Obroučka (Obróčka),
k nim přibyli Jakub Vyhrabal, Ondřej Šmerda,
jako další Vavřinec Šimáček,
František Paviza, Ignác Paviza, Martin Pospíšil,
František Šimáček, Ignác Paviza, František Paviza,
Jan Novák, Jakub Kolejka, Blažej Bednařík,
Jiří Procházka, Blažej Bednařík, Jakub Kolejka,
Blažej Bednařík, Martin Obroučka, Josef Zbořil,
Kašpar Chyťa, František Šimáček, Matěj Havlíček,
místo Františka Šimáčka Matěj Toman,
František Šimáček, František Paloud, Martin Obroučka,
Josef Paviza, František Paloud, Martin Obroučka,
František Šimáček, František Paloud, Martin Obroučka, Josef Zbořil,
František Šimáček, František Paloud, František Varta, Tomáš Pavelka,
místo Tomáše Pavelky Vojtěch (Adalbert) Drápal,
František Varta, Tomáš Šimáček,
František Varta, Tomáš Šimáček, Fabian Vrbík, Ondřej Kolejka.


další kapitola
předchozí kapitola
obsah oddílu
hlavní přehled
Zpět