Druhá světová válka. Dne 20.4.1939 byl Okresním úřadem ve Vyškově ve funkci starosty potvrzen Jan Burian, na místě jeho náměstka František Pilát a radní Antonín Neubauer a František Bína. Z okresního úřadu byli dále jmenováni Antonín Šmerda, Tomáš Dvořáček, František Šmerda, František Jelínek, Ladislav Dvořák, Miloslav Zmrzlý, Jan Hádek, Rajmund Muselík, Josef Švestka, Josef Chalupa a Tomáš Pospíšil. 30.5.1939 zemřel bývalý starosta, zednický a tesařský mistr Martin Jelínek (*20.4.1871). Byl pohřben za ohromné účasti lidí z širokého okolí. S gestapem se V Habrovanechí seznámili již v roce 1940, kdy byli na základě udání zatčeni náměstek starosty František Pilát, řídící učitel Oldřich Lukášek, učitel Josef Zahraj, dále Miloslav Zmrzlý a Matěj Havlíček, kteří strávili asi měsíc ve vyšetřovací vazbě na Špilberku a v Kounicových kolejích. 2.6.1941 přijeli do obce opět vojáci, tentokrát němečtí. Ubytovali se opět na zámku a v obou hostincích. Přicházeli z nasazení v Jugoslávii a zůstali v Habrovanech do vyhlášení války Sovětskému svazu. Týden poté odjeli na sovětskou frontu. Jejich pobyt v obci se obešel bez většího incidentu. Velmi vážná situace nastala v září 1941, kdy byly na trati z Rousínova do Lulče pořezány telegrafní sloupy. Po velikém zatýkání a vyšetřování bylo z Šumic, Rousínova a Vítovic popraveno 7 lidí. Židům bylo “odebráno” právo soukromého vlastnictví, někteří byli nasazeni na lesní práci V Říčkách; místu se dlouho říkalo Židovské pásky. Na jaře 1942 byli v Rousínově shromáděni a 29.4. byli odtud odvezeni do koncentračních táborů židé a cikáni z oblasti. Byla zavedena jednotná otvírací doba obchodníků, řada obchodů byla zrušena, v Habrovanech obchod Františka Vrbíka, Josefa Chalupy, dokonce i řeznictví Eduarda Palíška. Byly zavedeny lístky na tabák, tzv. tabačenky, zprvu na 30 kusů cigaret týdně, po prvním týdnu byl počet zvýšen na 45, těžce pracující měli nárok na 60. Odváděly se zemědělské produkty, sedláci museli povinně, podle výměry půdy, vykupovat dobytek, zavedena byla totální kontrola mletí obilí. Řemeslníci i rolníci si museli vést knihovní záznamy svých příjmů a výdajů. Na brněnské gestapo přišla další udání - v prosinci 1941 byli Simeon Vacula a správce jeho statku Miloš Zmrzlý nařčeni místním anonymem ze sabotáže. Případ vyšetřovala kontrolní komise Ministerstva zemědělství a lesnictví, která do Habrovan přijela poprvé 19. ledna 1942. Mimo výslech svědků, uvedených v udání byla provedena prohlídka hospodářství, domovní prohlídky u Simeona Vaculy a Miloše Zmrzlého, byl přezkoumán stav všeho dobytka Vaculova statku. Svědkové se vesměs vyjadřovali zdrženlivě, jen někteří poznamenali, že na statku mohla minulého roku začít sklizeň dříve, ovšem nikdo nečekal tak špatné počasí, které zkomplikovalo práci všem ostatním rolníkům. Svědectví, že se na statku místo sklizně vozil hnůj, bylo vyvráceno mzdovým deníkem, podle kterého byl hnůj na statku vyvážen pouze za deštivých dnů. Jelikož toho dne nebyl Simeon Vacula přítomen, přijela komise kvůli jeho výslechu ještě 11. února. Opět se potvrdily výsledky prvního šetření, všechny další kontroly a domovní prohlídky byly negativní. Chodily neustálé kontroly množství povolených potravin, překročení se trestalo vězením. Tomáš Hrdinka z č. 10 dostal pět dnů vězení a pokutu 750 korun, František Varta z č. 19 byl potrestán čtyřmi dny vězení a pokutou 600 korun, neboť u nich kontrola našla o 20 kg potravin více, než bylo povoleno. 21.4.1942 byly sejmuty z kostela 2 zvony a odvezeny do Vyškova. František Paluda z č. 123 jel neohroženě na Památkový úřad do Brna a jeden zvon zachránil. Chtěla jej sice farnost vážanská, ale díky Tomáši Hrdinkovi přišel zvon nakonec zpět do Habrovan. V roce 1943 byli na nucené práce do Říše povoláni Antonín Peterka ml., Antonín Daněk, Richard Hrdinka, Miloš Pospíšil, Emil Pěček, František Zachrdla, Jaroslav Pavlíček, Antonín Šmerda, František Částek, Ferdinand Pliska, Oldřich Chyťa, Jan Chyťa, Stanislav Chyťa, Ladislav Krytinář. Také děvčata - Zdena Meitnerová, Milena Jurová, Františka Nebojsová. Po dobrých žních bylo nakázáno odevzdat téměř tři čtvrtiny úrody. Starostův náměstek František Pilát upozornil tehdy řadu rolníků, že se k nim chystá hospodářská kontrola a zachránil je od neštěstí. Tohoto roku se v obci začali objevovat vystěhovalci z obcí, na jejichž místě nacisté naplánovali kolosální střelnici. Přicházeli lidé z Rychtářova (Pavel Bednář), Senetářova (Josef Kunc), Kulířova (František Baldík, Jan Baldík, Doležalovi, Dvořákovi), celé rodiny z Krásenska, Ježkovic, Kotvrdovic, Mariánova. Roku 1944 byla zválcována silnice mezi Habrovany a Rousínovem. Habrovanský zámek zabralo protektorátní Kuratorium pro výchovu mládeže a po rekonstrukci sem byly sváženy hlavně dívky určené ke germánské převýchově. Obětí války se stal Josef Chalupa, obecní pokladník, (*29.12.1905 †14.10.1944) v Brně na nádraží. Schoval se před náletem v lokomotivě, které hloubkový letec prostřelil kotel a Chalupa zemřel na následky opaření. Obecním pokladníkem se stal poté Antonín Neubauer. Počátkem roku 1945 se museli podle vyhlášky muži ve věku 17 - 45 let hlásit na pracovním úřadě v Brně pro kopání zákopů. Z Habrovan odjelo 35 mužů. Zákopy byly kopány kolem Brna, v Rousínově, ve Vyškově, Hranicích, Lipníku a Hlinsku. 20.2.1945 se zákopy začaly kopat i přímo v Habrovanech. Do třímetrových okopů byly vsazovány kmeny silné až 60 cm, kopalo se mezi domy obchodníka Jana Vrbíka a Martina Jelínka, domy Františka Piláta a Františka Obroučky, u domů Tomáše Hasáka, Karla Trnavského, Karla Zapletala, podél Vaculova dvora, pod železničním mostem u Rousínova. S prací muselo pomáhat dalších 35 lidí. 24.4.1945 se němečtí vojáci stěhovali na Svitavy, zabírali koně a povozy Simeona Vaculy a Františka Varty. Kočí Peterka se vrátil v pořádku zpět, ale Vartova kočího Roberta Martena na cestě mezi Drnovicemi a Pístovicemi přepadli partyzáni, všechny německé důstojníky na voze postříleli a vůz s mrtvolami poslali do Habrovan. Také ruští letci konali časté nálety na nádraží v Lulči a Nemojanech, lulečský kostel sv. Martina byl úplně demolován, ohromnými výbuchy bylo až v Habrovanech vytlučeno velké množství oken. Stěhování Němců trvalo do 26.4.1945. Již první noc poté šli Josef Švestka, František Pospíšil, Antonín Bednařík, Josef Barták, Emil Kříž, Karel Zapletal, Karel Musil, Meitnerovi a další odklízet překážky vybudované nacisty. Kolem páté ráno se v obci objevili ustupující Němci. V Palíškově hostinci byli soustřeďováni ranění, rolníci byli nuceni odvážet je do Lulče. Při bojích byly způsobeny požáry u Blažeje Havlíčka, Josefa Valy, Františka Kopra na č. 36, zasažen byl domek Josefa Chalupy. Celý den trval boj, až večer kolem šesté mohli obyvatelé přivítat první sovětské vojíny. Habrovany nebyly postiženy bojovými operacemi, jako obce, přes které přecházela fronta. Když němečtí vojáci opouštěli obec, aspoň zapálili tři domy. Hmotné škody byly odhadnuty na 150 000 Kč. Při samotném osvobozování Habrovan padlo 6 sovětských vojínů, kteří byli posléze převezeni do Brna do společného hrobu. Z habrovanských občanů byl v koncentračním táboře v Osvětimi umučen Karel Kostelka. Na domě č. 35 mu dne 16.8.1947 byla z iniciativy Sokola odhalena pamětní deska. Válka si svou daň vybrala bohužel ještě po skončení bojů, 29. dubna. S ručním granátem, pohozeným ruskými vojáky si chtěl pohrát 14letý Mirek Buchta z č. 41 a došlo k nejhoršímu. Granát mu vybuchl v ruce a Mirek byl smrtelně raněn. Kousek od něj byla zrovna Mirkova matka Marie Buchtová, která téměř vykrvácela na mnohočetná zranění. další kapitola předchozí kapitola obsah oddílu hlavní přehled