Zpět

Na cestě k socialismu.

Habrovany byly osvobozeny 28.4.1945 kolem čtvrté hodiny odpoledne. První sled vojska brzy odešel a zanechal na sebe nejlepší vzpomínky. Týloví vojáci byli jiní. Zajímali se hlavně o hodinky (větu “davaj časy !” znali snad všichni osvobození), alkohol, děvčata musela být před nimi schovávána a i tak docházelo ke střetům. Brali koně, dobytek, vozy, úplně stejně jako Němci.
Hned v prvních dnech byl sestaven revoluční Národní výbor. Prvním poválečným předsedou se stal sociální demokrat Josef Fibinger, členy František Jelínek, Ludvík Veselý, František Pospíšil, František Škaroupka, František Čalkovský, František Neubauer, Josef Barták, František Pelikán, Bohdan Pelikán, Karel Zapletal, Alois Zachrdla, Vavřinec Mráz. Ihned byla zorganizována pořádková služba. A bylo věru co srovnávat, co chránit. Po osvobození se vybilo mnoho vášní, nashromážděných za léta poroby. Udáváni a trestáni nebyli jen kolaboranti a opravdoví zločinci, ale i lidé, kteří si dovedli poradit i v těžkých válečných dobách a samozřejmě vzbuzovali závist neschopných.
Dny po osvobození byly přímo nabity událostmi. Místním rolníkům ani příliš nevadilo, že někteří z nich museli se svými potahy doprovázet dva týdny Rudou armádu až na Českomoravskou vysočinu, podobně jako majitelé krav - ti jeli s vojáky přes Křtiny až do Tišnova.
24.5.1945 byly na MNV v sepsány všechny nalezené, použitelné zbraně: německý kulomet, 3 německé pušky, 3 ruské a 2 maďarské pušky s několika bednami nábojů.
Jen pomalu se vraceli obyvatelé odvlečení do koncentračních táborů a na nucené práce do Říše. Celých 5 let strávil v koncentračních táborech v Dachau, Mauthausenu a Oranienburgu Matěj Havlíček, František Kotraš musel jako říšský Němec narukovat na ruskou frontu, kde záhy zběhl a dostal se k Československému armádnímu sboru. Z nasazení se vrátili Antonín Daněk, Jan Lubina, Emil Meitner, Zdeňka Meitnerová a Ferdinand Pliska.
Díky řídícímu učiteli Oldřichu Lukáškovi, učiteli Františku Nakládalovi, Slávku Dvořáčkovi a olšanskému učiteli Josefu Musilovi byla vyklizena škola a opět začalo vyučování. Také lékařská péče byla zabezpečená MUDr. Antonínem Hotařem a MUDr. Aloisem Sklenářem.
Dvůr Simeona Vaculy, Němci dokonale “zbaven” dobytka i zásob píce, byl po osvobození zabrán Národním výborem, Vacula sám byl 20. května zatčen a odvezen do rousínovského lágru. Dvůr poté spravovali členové MNV Josef Fibinger st., Antonín Buchta (po jeho odstěhování Josef Fibinger ml.), František Pospíšil a Viktor Růžička. Tito se museli postarat o obdělání 300 mír hospodářství, sehnat dobytek, koně (většinou vyřazené okolními vojenskými útvary), vše téměř bez prostředků.
Rok po zabrání statku Simeona Vaculy byl statek oficiálně konfiskován. Rozhodnutím ONV ve Vyškově č. OP-1575/46 z 22.11.1946 byl podle ustanovení §2 dekretu presidenta republiky ze dne 19.5.1945 č. 5 Sb. celý nemovitý majetek statku dán pod národní správu. Podle §7 presidentského dekretu byl dne 27.11.1946 národním správcem jmenován JUDr. Vladimír Spurný, advokát ve Slavkově u Brna. Půda měla být rozdělena mezi bezzemky. Ovšem předseda místní organizace KSČ Matěj Havlíček prohlásil, že se bude přidělovat podle zásluh. Půdu tedy dostali političtí vězňové Matěj Havlíček, Oldřich Zukal, dále po 10 mírách deputátu Pavel Bartl, Blažej Havlíček, Lidmila Havlíčková, Ondřej Los, Pavel Zrnečko, Josef Švestka, Čeněk Kadlec, Leopold Hejč, Alois Daněk, Bohumil Buchta, Jan Pecina a jiní. Inventář statku si rozkoupili členové parcelační komise. Ve dnech 21.3.1947 a 25.4.1947 jednala trestní nalézací komise ONV ve Vyškově, která nakonec uznala Simeona Vaculu vinným z propagace nacismu a provinění proti národní cti podle § 1 odstavce 1 dekretu presidenta republiky z 27.10.1945 č. 138 Sb a odsoudila jej k veřejnému pokárání a 30dennímu vězení. Po Vaculově odvolání případ znovu prošetřila odvolací komise Zemského národního výboru v Brně a ta na jednání 4.6.1947 všechna obvinění zrušila a Simeona Vaculu osvobodila. Některým lidem se nezamlouvalo již jeho odvolání, neboť v noci ze soboty na neděli 17.5. jeho dům přepadli holemi a kamením. Přesto, že pátračky z Rousínova i z Vyškova vyslechly mnoho svědků, vyřešení incidentu se nakonec kamsi vytratilo.
Již koncem roku 1945 nastal veliký pohyb obyvatel v obci, neboť odsouváním Němců se prakticky vylidňovaly celé oblasti (na Vyškovsku tvořily obce Čechyně, Komořany, Kučerov, Rostěnice, Terešov a Zvonovice takzvaný Vyškovský ostrůvek - Wischauer Sprachinsel, dále se odsuny týkaly mimo Sudety i Hřebečska, části Olomoucka a mnoha obcí na Jihlavsku), které bylo potřeba znovu osídlit. Z Habrovan se vystěhovalo na 200 (!) lidí na Znojemsko, do Šternberka a do Žibřidovic. Kvůli odstěhování Josefa Fibingera bylo nutno sestavit nový národní výbor. Podle poměrného zastoupení stávajících 4 politických stran byli zvoleni: Tomáš Škaroupka, František Pospíšil, Pavel Bartl, Míla Dundálková, Bohumil Buchta, Josef Skřivan, Mojmír Šimáček, František Neubauer, Bohdan Pelikán, Viktor Růžička, František Pospíšil, Tomáš Julínek, Karel Pavlon a Josef Švestka. Předsedou MNV se stal sociální demokrat, kovář Bohumil Buchta, místopředsedou komunista, tesař Tomáš Škaroupka. 1. máj 1946 se slavil víceméně v režii komunistů, průvod s hudbou olšanského Josefa Blažíka s prapory šel na tábor lidu do Rousínova.
Ve volbách roku 1946 se předsedou MNV stal Blažej Havlíček, který ale příští rok zemřel a na jeho místo byl zvolen dosavadní místopředseda František Pilát.
Dne 6.8.1946 se v Hasákově hostinci sešla schůze za účelem sestavení rolnické komise. Bylo přítomno 142 ze 164 pozvaných osob. Byla navržena 10členná rolnická komise: Antonín Novák z č. 234, Matěj Havlíček z č. 232, Pavel Bartl z č. 221, Josef Švestka z č. 101, Ferdinand Pliska z č. 62, Blažej Havlíček z č. 216, František Šmerda z č. 12, Tomáš Polach z č. 64, Dominik Přikryl z č. 149 a Antonín Šafránek z č. 158. Zvoleni byli 132 hlasy, 10 bylo proti. Předsedou komise byl zvolen Josef Švestka, místopředsedou Blažej Havlíček, zapisovatelem Antonín Novák.
V roce 1946 pořádal místní Sokol dožínky, které se velice vydařily a lidé na ně dlouho vzpomínali. I další veliká akce - občanský ples, pořádaný politickými stranami mimo komunistů 1.2.1947 - měl velkou návštěvnost a hladký průběh. Hrála na něm hudba olšanského Josefa Blažíka a výnos byl věnován hasičskému sboru.
Vítězný Únor se samozřejmě odrazil a projevil i na životě v Habrovanech. V krátké době nabraly i události v obci rychlý spád. Matěj Havlíček, Bohumil Buchta a Dominik Přikryl vtrhli na národní výbor, zbavili funkce starostu Františka Piláta a převzali od něj klíče od úřadu. Dále z národního výboru vyloučili Františka Vartu, Františka Pospíšila, Bohdana Pelikána a Tomáše Dvořáčka. Vyloučeny byly i nepohodlné osoby v obecní záložně: předseda dozorčí rady Josef Meitner, členové František Varta, Bohdan Pelikán a Josef Večerka. Již 28. února vytvořili Bohumil Buchta, Emil Fabo, Matěj Havlíček, Tomáš Chalupa, Karel Konečný, Tomáš Kostelka, Josef Malík, Rajmund Muselík, Antonín Novák, Josef Pazdera, František Pelikán, Dominik Přikryl, František Režný, František Rousek, Viktor Růžička a Josef Švestka Akční výbor Národní fronty. Na návrh tohoto akčního výboru byl z okresu jmenován tzv. obrozený národní výbor ve složení: předseda kolář Josef Švestka, místopředseda Ludvík Veselý a pokladník Antonín Novák, dále Karel Konečný, Josef Malík, Jan Obroučka, tajemník Bohumil Buchta, Dominik Přikryl, Tomáš Kostelka, Antonín Neubauer, Pavel Bartl, Ferdinand Pliska, Karel Trnavský, Alois Daněk, Arnošt Dundálek, Tomáš Chalupa.
Sjezdu rolníků, konaném týden po převratě, se účastnil kolář Josef Švestka, Antonín Bednařík, rolník Pavel Bartl, Josef Malík a Šimon Malík.
Situace však stále nebyla vyhrocená, jak o několik let později. Týden nato se v Hasákově hostinci konala veřejná oslava narozenin T. G. Masaryka, 28.5.1948 se za veliké účasti občanů konala oslava narozenin presidenta Dr. Edvarda Beneše. O presidentově životě promluvil řídící učitel Oldřich Lukášek. Po smrti presidenta Beneše byla uspořádaná smuteční tryzna na jeho památku, ale další veřejné akce již většinou odrážely trend nastoupený Únorem. Za hodna oslav byl uznán Svátek práce, Den vítězství, Den československé armády, 28. října Den znárodnění, slavila se výročí Slovenského národního povstání, Velké říjnové socialistické revoluce, vzniku Rudé armády, vzniku KSČ, výročí narození J. V. Stalina, narození a úmrtí V. I. Lenina.
V roce 1949 bylo ještě vzpomenuto Svátku matek, 7.3.1950 připomenul 100. výročí narození presidenta Masaryka rozhlasovým projevem ministr školství Zdeněk Nejedlý. Od roku 1952 převládly oslavy Mezinárodního dne žen, o rok později přibyl Mezinárodní den dětí. Od roku 1954 byla již vánoční besídka nahrazena slavností dědy Mráze.
Již v roce 1948 byl v obci nákladem 160 000 Kč instalován rozhlas, občané při akci sami vypomohli sbírkou, která vynesla 90 000 Kč. Hlasatelem byl ustanoven rolník Tomáš Kostelka. Toho roku odstranil místní kovář Antonín Šafránek notně zchátralý železný most k zámku.
V návaznosti na scelování pozemků při osídlování obcí bývalého německého ostrůvku byly vypracovány projekty nových komunikací v katastru obcí Čechyně, Dražovic, Habrovan, Komořan, Kroužku, Podbřežic, Rousínova a Tučap. Kvůli výkupu pozemků se sešla v Habrovanech schůze v hostinci u Františka Hasáka 7.6.1947. Byli pozváni vlastníci pozemků, kterých by se měl výkup týkat. Z počtu 23 se však 11 nedostavilo, z přítomných vykoupení zamítlo 11 a jen 3 souhlasili. Nakonec z výkupu sešlo.
Koncem roku 1948 byl předsedou Místního akčního výboru NF v Habrovanech Jaroslav Salzburger, jednatelem Josef Pazdera.
1. máj 1949 byl opět slaven v Rousínově, kde se konal tábor lidu, z Habrovan šel průvod s hudbou. Josef Švestka se roku 1949 vzdal funkce předsedy MNV, takže národní výbor musel být opět rekonstruován. Předsedou se stal předseda místní organizace KSČ Tomáš Škaroupka, místopředsedou Emil Fabo.
28. říjen 1949 byl slaven v sobotu taneční zábavou, v neděli vystoupením školních dětí s recitací a zpěvy. Vystoupení žáčků vedl řídící učitel Oldřich Lukášek a učitel František Kaluža, slavnostní projev pronesl předseda národního výboru.
Při oslavě Říjnové revoluce byla vyzdobena kancelář národního výboru podobiznami V. I. Lenina, J. V. Stalina a K. Gottwalda, obec československými a sovětskými vlajkami. Přednášku o revoluci měl řídící učitel Oldřich Lukášek, verše a zpěvy dětí opět nacvičili učitelé. Slavnost byla ukončena československou a sovětskou hymnou. Občané byli v té době vyzváni, aby využili příležitosti, že učitel Kaluža učí ruštinu; přihlásilo se přes 30 lidí. Již za tři týdny, k poslednímu listopadu však František Kaluža odešel na školu do Jeseníku.
Roku 1949 odklidili brigádníci sesutou část hřbitovní zdi. Veřejné osvětlení bylo toho roku rozšířeno do bývalého dvora a ke hřbitovu až k domu 243. V roce 1951 byla vydlážděna ulice k zámku.
Od roku 1950 spadaly Habrovany pod správní okres Vyškov. Schválením zákona ze 7.12.1949 přestal od 1. ledna 1950 platit patent Josefa II.ze 7.2.1784 o vedení matrik a matriční agenda přešla z farních úřadů na národní výbory. Jako první v nové civilní matrice narozených byla zapsána Hana Jelínková, v knize oddaných Josef Kučera a Dagmar Pospíšilová, v knize zemřelých Josef Vaněk. Aby mohly být konané svatební obřady mimo kostel, byla volná školní učebna upravena na sňatkovou síň. O její vybavení se zasloužili zejména členové národního výboru, předseda Tomáš Škaroupka, tajemník Josef Malík a matrikář Antonín Novák, veškeré stolařské práce provedl Vladimír Zérák.
V roce 1950 proběhla výměna občanských průkazů (dosud platily osobní doklady válečné, dvojjazyčné). Počet členů MNV byl rozšířen z 15 na 24, ale žádoucí efekt se nedostavil. Mimo předsedy MNV Tomáše Škaroupky, místopředsedy Josefa Malíka, pokladníka, matrikáře a kronikáře Antonína Nováka pracovall v poslaneckém týmu jako osvětový referent řídící učitel Oldřich Lukášek, jako technický referent František Zabloudil, finančním referentem se stal Václav Švestka, zásobování měl na starosti Petr Vašíček, evidenci občanů Arnošt Dundálek. Poslanci MNV byli dále Jan Bezděk, Stanislav Brückner, František Částek, Marie Daňková, Zdeněk Havlíček, Bedřich Hrdinka, Oldřich Chyťa, Josef Kalvostr, Marie Levíčková, Marie Muselíková, Ferdinand Pliska, Jan Pořízek, Karel Richter, Jaroslav Salzburger, Miroslav Snášel a Anna Vysoudilová.
Tématické okruhy problémů měly na starosti komise národního výboru: Členové komise finanční zodpovídali za předepisování a vybírání obecních poplatků a hospodaření s penězi přidělenými nadřízenými orgány. Zemědělská komise měla plánovat například setí, dodávku zemědělských plodin, přidělovat volnou půdu. Vyživovací komise měla na starost distribuci potravinových lístků (do roku 1953 byly potraviny na příděly). Technická komise měla ve své působnosti správu komunikací, potoka, rybníka i budov.
Komise bytová měla přidělovat volné byty. V praxi podle potřeby dosazovala osoby bez bytu tam, kde podle jejího úsudku ještě bylo místo, často nezávisle na svolení majitele domu.
Počátkem 50. let si komunistická strana vytvořila faktický mocenský monopol. Místní organizace sloučením KSČ a sociální demokracie po Únoru 1948 čítala na 200 členů, které bylo třeba neustále školit, aktivizovat, zaměstnávat. V obci vznikly dceřinné organizace KSČ - Svaz československo-sovětského přátelství a kroužky marx-leninismu. Všechny oslavy se již konaly ve stranické režii. Poměrně častým hostem ve vsi bylo pojízdné kino ministerstva zemědělství, které mělo podle stranické doktríny pomocí filmů sbližovat město s venkovem.
Počátkem roku 1951 čítala obec Habrovany 245 domů, v 275 rodinách žilo 890 obyvatel. Téměř 23% obyvatel (203 osoby), bylo mladších 18 let.
V březnu 1951 byl Radou MNV pověřen vedením obecní kroniky Antonín Novák, protože Josef Malík do kroniky psal sotva rok. Rok předtím byl Novák od ONV ve Vyškově jmenován matrikářem pro matriční obvod Habrovany-Olšany.
Manifestační schůze žen na obranu míru, ani agitace k založení JZD se nesetkávaly větším ohlasem. Na neděli 15.4.1951 byl ohlášen Pochod míru, realizovaný převážně členy strany. Vycházelo se z Olšan přes Habrovany do Vážan, Vítovic a zpět do Habrovan, kde akce skončila projevy a hymnami. O dva měsíce později bylo zorganizováno celosvětové hlasování na obranu míru. Tomáš Hrdinka, měl odvahu hlasování se nezúčastnit, byl poznamenán v obecní kronice.
Pět let po válce zůstaly v obci ze sedmi obchodníků dvě prodejny družstva Včela s velkou fluktuací prodavačů, koláři a bednáři zmizeli úplně. V obci byli už jen 2 stolaři, 2 krejčí, 2 obuvníci, 2 švadleny, 1 holič, 1 kovář a i tito postupně končili. Dělníci dojížděli za prací do Rousínova, Vyškova, Brna, ale i do Prostějova a Gottwaldova. K dělnickému vlaku z Brna do Rousínova byly od 13.8.1951 zřízeny autobusové linky Olšany - Habrovany - Rousínov, jednou denně jel autobus i do Vyškova. V srpnu 1951 byl opět rekonstruován místní národní výbor. Na podnět místního předsedy KSČ Jana Lubiny byl nahrazen předseda MNV, tajemník a matrikář, všichni předváleční členové strany.
Předsedou národního výboru se stal správce Ústavu tělesně vadných František Zabloudil, jenž se však po roce odstěhoval, další rok vedl MNV Karel Trnavský a v roce 1953 opět Tomáš Škaroupka. Ten ale 4.2.1954 ve věku 66 let zemřel. Tajemníky od roku 1950 byli Josef Malík, Emil Fabo, Vlasta Zachrlová a nakonec Ladislav Paulík z Vítovic.
Přede žněmi v roce 1951 vypracoval MNV plán, podle kterého měla být úroda sklízena kolektivně, ale lidé si na takový způsob ještě nezvykli a pracovali většinou postaru na svém. Znatelnou změnu však znamenalo použití strojů, které pomohly zkrátit žně na 10 dnů.
Tvář vesnice se rychle měnila. Zrekonstruovala se silnice vedoucí přes obec, přičemž byly zlikvidovány zahrádky a stromy před domky. Zmizely i kaštany před kostelem a socha sv. Floriana byla odsunuta od silnice, aby neohrožovala provoz.
Bývalý panský dvůr byl nakonec rozdělen asi na 150 parcel. Na návsi byla silnice rozšířena k rybníčku a tam položen kanál z betonových rour. Byl vybudovaný velký úsek kanalizace pod rozšiřovanou silnicí.
V Palíškově hostinci č. 13, bývalé škole a obecním úřadě, byla otevřena mateřská školka (hostinský Eduard Palíšek *27.10.1872, †8.5.1948).
V srpnu 1952 byli v obcích ustanoveni tajemníci, kteří museli absolvovat několikatýdenní školení. V tomto roce byl v Habrovanech zřízen okrsek Národní bezpečnosti, prvním zmocněncem byl Jaroslav Laidorf. Do jeho okrsku spadaly Habrovany, Olšany a Vítovice. Lesní správa v Olšanech postavila novou silnici na trati v Blaticích (Platicích), od nemojanského křížku k lesu.
Živnostníci byli nuceni své živnosti rušit, protože služby bylo možné přijímat jen od organizací. V polovině 50. let už v Habrovanech prakticky neexistovali; v roce 1953 skončili obuvník František Kostelka, krejčí Petr Pavelka, v roce 1954 zde víceméně živořilo pouhých 7 živností. Mezi posledními vytrvalci byli v roce 1955 stolaři František Doupovec na č. 243 a Vladimír Zérák na č. 80, do roku 1960 pracoval kovář Šafránek na č. 3. Byl to veliký obrat k jinému stylu života, vyplývajícímu ze změněné sociální struktury obyvatel. Vždyť za doby 1. republiky zde našlo své místo na slunci 6 obchodníků, 5 pekařů, 4 kováři, krejčí, obuvníci, stolaři, 3 švadleny, koláři, 2 holiči, bednář, malíř, pokrývač, stavitel, ve dvou hostincích byla i řeznictví. Nyní vše směřovalo k systému, který byl do začátku 60. let doveden téměř k dokonalosti - totální plánování, či spíš předurčování všem obyčejným lidem, co kdy a co smějí a co nikoliv. Na všechno byly vytvářeny tabulky a nebylo radno, aby někdo vybočoval z určených mantinelů. Plánované byly i počty studentů a často ani nadané dítě nemělo velkou šanci dostat se na školu, když zrovna nebyla naplněna kvóta nových pracovníků do výroby či zemědělství. To platilo i pro děti, které se mohly prokázat dělnickým či rolnickým původem; děti pocházející z méně revolučních tříd obyvatelstva neměly výběr téměř žádný.
Odvádělo se prakticky od všeho, co kdo pěstoval a choval. Drobní zemědělci, vlastnící méně než 50 arů, odváděli 30 kg obilí z jedné míry, 50 vajec, drůbež a z každé domácí porážky 7,5 kg sádla za výkupní cenu 11 Kč za kilogram (prodejní cena byla 36 Kč), 6 kg kostí, později také kůži z hřbetu - krupon. Domácí porážky neboli zabijačky ovšem také podléhaly povolení a toto dostal jen ten, kdo splnil všechny dodávky. Kdo měl pozemky do 2 hektarů (po nejmenších rolnících nejpočetnější skupina, představující 42,5% habrovanských rolníků) odváděl 260 vajec a brambory, které musel pěstovat. Majitelé jednoho hektaru museli pěstovat i cukrovku, z ještě větší plochy se odvádělo vše, co stanovily předpisy. V Habrovanech to mimo obilí, brambor a řepy byla řepka, len, mák, hořčice a krmné směsi. Vedle vajec se odvádělo mléko, maso vepřové i hovězí, z drůbeže slepice, husy a kachny. Odvádění masa znamenalo každopádně prodělek, neboť dvacetikilové sele koupil sedlák za 400 Kč, ale za vepře o váze 80 kg, kterého musel dopravit na vyškovská jatka, dostal 480 Kč. Dodávky se rok od roku zvyšovaly. Již v roce 1954 měli nejdrobnější zemědělci předepsaný odvod 100 vajec a 20 kg masa mimo vepřového. Rozdílné nákupní a výkupní ceny zemědělských produktů trvaly až do roku 1960.
Na všechno chodily kontroly. Na poli zjišťovaly, je-li zaseto podle vydaných nařízení a při nesrovnalostech ukládaly pokuty. Naštěstí pro lidi byly zavedeny alespoň takzvané ekvivalenty, kdy bylo možné nahradit jeden odváděný produkt jiným, podle stanovených přepočtových tabulek. Díky těmto ekvivalentům byly v Habrovanech dodávky nejen plněny, ale v mléku a vejcích dokonce překračovány. - V polovině 50. let chtěli habrovanští nahradit chov obecního býka zavedením umělého oplodňování krav, ale žádost skončila na ONV ve Vyškově.
Den 1.6.1953 znamenal pohromu pro všechny drobné střádaly. Tímto dnem pozbyl většinu svých úspor každý, ať je měl doma ve slamníku, či uloženy ve spořitelně. V poměru 1 : 5 bylo možné vyměnit jen směšnou částku 300 starých Kč, čili 60 nových; zbytek podléhal kursu 1 : 50. Vázané vklady z války pozbyly platnost bez jakékoliv náhrady, prostě byly vyvlastněny. Kolik peněz měli lidé uspořených vyjádří například fakt, že navzdory krutým důsledkům měnové reformy se při příležitosti otevření nové prodejny Tep na místě likvidované Jednoty prodalo volného zboží za 30 000 Kčs nové měny. Průměrný plat se nyní pohyboval kolem 800 - 1 000 Kč, dělník musel pracovat na pánské kolo téměř 3 týdny, na 1000 cihel 4 týdny a šicí stroj bezmála čtvrt roku. Do roka ceny znatelně klesly, ale nebylo zboží. Pak se ceny snižovaly každý rok a v některých bodech se dokonce snížily předepisované dodávky, například sádla. V říjnu 1956 byla týdenní pracovní doba zkrácena z 48 na 46 hodin, v sobotu se lidé dostali domů dříve.
S měnovou reformou souviselo zrušení potravinových lístků, ale jelikož hospodářství nebylo ještě na volnou distribuci produktů připraveno, začalo dlouhé vystávání ve frontách. Těm, kteří neměli dodávkovou povinnost, byly dále vydávány tzv. šatenky - lístky na ošacení.
Velká pozornost byla věnována sběru druhotných surovin. I toto bylo plánováno, předepsány kvóty.
Dne 16. května 1954 se konaly volby do národních výborů místních, okresních a krajských. Obec byla rozdělena na 9 obvodů, pro každý obvod byl Národní frontou navržen jeden kandidát. O předvolební schůze byl mezi lidmi pramalý zájem, účast na nich nestála za řeč, ale volby samy proběhly hladce, přesně podle scénáře.
Členy Místního národního výboru v Habrovanech se stali: Josef Adam (předseda rozpočtové komise), Petr Čalkovský (předseda kulturní a školské komise), Marie Daňková (členka komise sociální a zdravotní), Antonín Levíček, Josef Malík, František Pelikán (předseda technické komise), František Rousek (člen komise zemědělské), František Varta (předseda zemědělské komise) a Petr Vašíček (člen komise rozpočtové).
Předsedou MNV byl navržen a samozřejmě zvolen Antonín Levíček, tajemníkem Josef Malík, členy rady MNV Petr Čalkovský, František Varta a Petr Vašíček.
V roce 1954 měly Habrovany podle hlášení obvodního lékaře MUDr. Antonína Hotaře 886 obyvatel, tvořících 193 rodiny dělníků, 54 rolníků a 8 rodin pracující inteligence. V obci bylo 89 důchodců. Vodovodní potrubí bylo položeno jen v části obce, stále fungovalo 8 veřejných a 70 soukromých studní.
Lze říci, že přes finanční katastrofu způsobenou likvidací úspor se nezdolnost lidského ducha projevila zvýšeným stavebním ruchem. Aktivita stavebníků však často narážela na naprostý nedostatek stavebního materiálu, a tak příděly v podstatě fungovaly dál. Také hnojivo bylo přidělováno podle výměry půdy.
Mimo pojízdné kino ministerstva zemědělství, které přijíždělo jednou měsíčně, fungovala promítačka v Ústavu tělesně vadných; pro chovance se promítalo v sobotu a pro obec v neděli v hostinci. Počátkem roku 1955 se rozhodla místní skupina Svazu československo-sovětského přátelství zakoupit vlastní promítačku. Od 13. ledna 1957 se v obci promítalo pravidelně každé nedělní odpoledne pro děti a večer pro dospělé. První televizi v obci si v roce 1956 přivezl z montáže v Polsku Jaroslav Musil, druhý přístroj si pořídil jeho soused Jan Vrbík (v roce 1965 bylo jen v Habrovanech už 127 televizorů, 1966 249 příjímačů v obou obcích).
V roce 1956 bylo nutné výměnit pouliční svítidla, instalovaná v roce 1931, protože už prakticky žádné nesvítilo.
V druhé polovině 50. let se začalo s preventivními zdravotními prohlídkami včetně rentgenu a očkování proti obrně.
Podobně jako minule, o volby, naplánované na 19.5.1957, nebyl žádný zvláštní zájem, přestože propagandistické působení se značně zkvalitnilo, předvolební schůze se konaly již od začátku roku v agitačních střediscích, zřízených k tomu účelu, ale téměř bez publika. Organizace byla velmi důkladná. Bylo zřízeno 16 volebních okrsků, čili jeden okrsek čítal asi 40 (!) voličů. V každém volební okrsku byla 4členná volební komise; předseda, tajemník a 2 členové. 10% voličů tedy působilo v komisích. Národní fronta navrhla za každý okrsek jednoho kandidáta národního výboru. Když volič vstoupil do volební místnosti, oznámil své jméno a číslo svého okrsku. Dostal příslušný kandidátní lístek se “svým” kandidátem, k tomu obdobnou kandidátku do ONV, prošel špalírem pionýrů a dorostenců Svazarmu k urně, do které oba lístky vhodil. Příliš staří voliči, kteří nemohli dojít do volební místnosti, si vychutnali pohodlí volby doma, neboť volební komise tyto občany obcházela s přenosnou urnou. Volby tedy skončily stoprocentním úspěchem, všech 16 kandidátů bylo zvoleno. Předsedou MNV zůstal Antonín Levíček, tajemníkem Josef Malík, členy rady MNV se stali Oldřich Lukášek, Oldřich Pleva, Tomáš Režný, Petr Vašíček a Anna Vysoudilová, poslanci MNV František Bezděk, Blažena Čáslavová, Jan Gründel, Marie Hasáková, Ludmila Knechtová, Jan Křivánek, Vítězslav Kuběna, Antonín Neubauer a Antonín Pytela.
Bylo vytvořeno 6 komisí: komise finanční (Josef Malík, Tomáš Režný, Jan Gründel, Ant. Pytela), komise zemědělská (Josef Malík, Blažena Čáslavová, Petr Vašíček, František Bezděk), komise místní hospodářské výstavby (Antonín Neubauer, Jan Gründel, Oldřich Pleva), komise pro obchod (Marie Hasáková, Vítězslav Kuběna, Anna Vysoudilová), komise zdravotní a sociální (Marie Hasáková, Jan Křivánek, Ludmila Knechtová), komise kulturní (František Bezděk, Vítězslav Kuběna, Oldřich Lukášek).
14.2.1958 byl při Osvětové besedě zřízen Aktiv pro občanské záležitosti (pozdější Sbor pro občanské záležitosti - SPOZ). Členové měli za úkol zkvalitnit občanské verze dřívějších církevních obřadů - slavností zápis do knihy narození, později vítání občánků, civilní sňatky a pohřby. Pro tuto práci byli navrženi Karel Konečný, Emil Kříž, Věra Laidorfová, Marie Muselíková a matrikář Antonín Novák.
V roce 1957 zakoupil MNV za 5000 Kčs vybavení kina. Hrálo se o nedělích s průměrnou návštěvností 150 osob na představení. Roku 1959 byl rekonstruován sál nákladem 13 772,10 Kčs. Náklady měly podle projektu dosáhnout částky 24 870,88 Kčs, pro nedostatek prostředků ONV si však nakonec část nákladů hradila obec sama.


další kapitola
předchozí kapitola
obsah oddílu
hlavní přehled
Zpět