Zpět

Zoubkové ze Zdětína Zoubkové ze Zdětína.

Hlavním zdrojem vědomostí o rodu Zoubků ze Zdětína je již po čtyři století Paprockého Zrcadlo slavného Markrabství moravského, kde se praví: “Jest to rod velice starožitný, kterýž netoliko zde na Moravě ale i v jiných krajinách rozrozený jest; jako v království Polském, o čemž erbové a nápisové v klášteřích i při jiných kostelích svědectví vydávají”. K erbu Zoubků se váže legenda, podle které prapředek rodu jménem Zub sloužil jako strážce hejtmana polského knížete Leška. Jednou se po hejtmanově boku zúčastnil boje s pohanskými nepřáteli na hranicích země, když se hejtman pustil do křížku s obrovitým pohanem. Byl od něj přemožen a již hrozilo, že jím bude stáhnut s koně na zem a zajat. Když to Zub uzřel, rázem svého hejtmana osvobodil, když pohanovi uťal celou ruku. Z vděčnosti mu hejtman vymohl u knížete erb: dvě držící se ruce, jedna v červeném, druhá ve zlatém poli.
Rod Zubův se velice rozrostl, jeho členové žili ve vojvodství sandoměřském a ve Slezsku na Těšínsku. Na Moravě je najdeme na Chudobíně, Mírově, později na Haňovicích, Záhlinicích, Tlumačově, Horních Moštěnicích, Zdounkách, Ratajích. Někteří moravští Zoubkové jsou pochováni v jesuitském kostele v Olomouci, nejstarší Jan Zub †1307, jeho manželkou byla Žofie z Lilče. Moravští Zoubkové patřili k Bratřím, jen v polovině 16. století se, bohužel jen kratičce, na olomouckém biskupském stolci ocitl Bernard Zoubek ze Zdětína.
Jáchym Zoubek ze Zdětína (†26.7.1571), otec Jana Bohuslava Zoubka ze Zdětína, byl zemský podkomoří. Se čtyřmi manželkami (Ludmila Štolbaská z Doloplaz, Ludmila Podstatská z Prusinovic, paní z Fulštejna a Helena či Kateřina Prusinovská z Víckova, sestra olomouckého biskupa Viléma) měl dohromady 13 dětí, 7 synů a 6 dcer (Jan Bohdal zemřel mladý, Jan Bohuslav, komorník práva menšího kraje brněnského †po 1585, Jan Adam, Jan Bedřich, Jan Jiří †1584, Vilém zemřel mladičký, Vilém, dcera Salomena vdaná za Ctibora Říkovského z Dobřic, pak za Bedřicha z Fulštejna a nakonec za Rudolfa z Donína, Anna, provdaná za Jana Janaura ze Strachnova; Kateřina, žena Alexandra Voka z Násilé na Endersdorfu, později za Jana Horeckého z Horky, místopísaře Markrabství moravského; Barbora, provdaná za Hynka Bítovského ze Slavíkovic, pak za Jana Staroveského †1601; Helena zemřela v dětství a Johanka, provdaná za Václava Pavlovského z Pavlovic na Jindřichově). Po otci spravoval Jáchym Zoubek Haňovice, k nim přibylo Blansko, Horní Moštěnice, Litovel, Ostrov, a Zdounky.
Jáchymův syn Jan Bohuslav byl ještě před rokem 1571 jmenován komorníkem menšího práva kraje brněnského. S manželkou Annou ze Zástřizl koupil toho roku panství Habrovany (intabulováno 1574) a získal lénem i biskupský statek Kurovice, o jehož držení ale v roce 1595 vedla s biskupem spor jeho sestra Salomena. Po smrti Jana Bohuslava (na jaře 1583) získal jeho bratr Vilém od císaře Rudolfa II. přiznání plnoletosti, které jej opravňovalo k převzetí správy panství. Vilém tak v krátkém čase převzal jednak panství Habrovany, ale po otci i panství zdounecké a smrtí strýce Jana Zoubka (1585) získal Chudobín, který v roce 1590 prodal Václavovi Hájovskému (Gajovskému). Před rokem 1587 (Pilnáček: 1584) se oženil s vdovou po Jindřichovi Prakšickém ze Zástřizl, Kateřinou Rájeckou z Mírova (Jindřich Prakšický †1582, u Pilnáčka je uvedeno chybně 1593, neboť jsou Jindřichovi nedopatřením přiřazeny údaje Kateřiny z rodopisu Zoubků, následně je chybně uveden i rok úmrtí Kateřiny - 1603). Ke spojení obou rodů nedošlo poprvé, Kateřině již proudila v žilách částečně Zoubkovská krev díky jejímu dědečkovi Haškovi Rájeckému z Mírova, jehož manželkou byla Johanka Zoubkovna ze Zdětína, teta Jáchyma Zoubka.
Roku 1588 vložil Vilém své manželce Kateřině Rájecké z Mírova věno 18 500 zlatých za Habrovanech, Lulči a Nemojanech a byl jí na to vzat na spolek. Kateřina zemřela 22.3.1593 a z jejich dětí zůstala naživu jen dcera Helena (Alina *17.5.1588, provdaná 6.11.1606 za Jana Dubského z Třebomyslic, †27.5.1627). 25.4.1594 se Vilém Zoubek oženil s Magdalenou Stošovnou z Kounic a zapsal jí věnem 5000 kop grošů a nadvěno dalších 1500 kop. Zpětně byl na věno i nadvěno vzat Magdalenou na spolek. Druhá z dětí Eva *10.5.1595 zemřela v Olomouci 29.10.1603, Johanka *20.6.1598 zemřela sotva roční. 12.3.1599 paní Magdalena potratila chlapce a další syn, Jan, narozený v noci na 28. října 1600, zemřel již 25.1.1602.
Z druhého manželství přežili otce jen Kateřina (*23.6.1596 †15.7.1636 v Brně) a poslední Vilém Bohuslav (*25.5.1604 †25.8.1625 ve Vyškově). Mandalena Štosovna z Kounic zemřela 23.11.1604.
Kolem roku 1600 konvertoval Vilém Zoubek ke katolictví. Je pravděpodobné, že tímto krokem na sebe upozornil císaře a když na jaře roku 1601 zemřel nejvyšší písař Markrabství moravského Ctibor Syrakovský z Pěrkova, jevil se Vilém Zoubek jako nejvhodnější kandidát. 18.6.1601 oslovil císař moravského hejtmana Jáchyma Haugvice z Biskupic a nejvyššího komorníka Markrabství moravského Ladislava Berku z Dubé a přikázal jim, aby byl Vilém Zoubek obeslán na nejbližší zemský soud a dojednáno s ním převzetí úřadu nejvyššího písaře. Když Vilém s přáním panovníka souhlasil, byl jmenován 29.8.1601 a 18. září zasedl v této hodnosti na zemském soudě v Brně.
Dne 2. ledna 1603 koupil Vilém od Jindřicha Žalkovského z Žalkovic a na Skaličce za 9500 zlatých Rataje i s kostelním podacím.
Počátkem roku 1608 vycítil Vilém Zoubek blízkost své smrti a 18.2. sepsal závěť, ve které svůj majetek prostřednictvím poručníků odkázal dosud nezletilému Janu Bohuslavu Zoubkovi, pokud by se dožil 20 let, jinak dcerám, nezletilé Kateřině a Heleně, provdané za Jana Dubského z Třebomyslic, kterou před dva roky předtím vybavil do manželství věnem. Již 7.3.1608 zemřel a podle svého přání byl pochován v jesuitském kostele v Olomouci. Závěti vepsané do zemských desek marně odporovala dcera Helena s tím, že neodpovídá zemskému právu.
Statky Zoubků měli spravovat jako poručníci nejvyšší komorník markrabství moravského Ladislav Berka z Dubé a z Lipého, královský rada a kraječ Jan Kavka Říčanský z Říčan a na Broumově a komorník menšího práva zemského olomouckého kraje Michal z Hrádku na Novém Zámku. Zatímco o Ladislavu Berkovi z Dubé a Michalovi z Hrádku v souvislosti s jejich funkcí poručníků mnoho dokladů nenajdeme, o osudu Jana Kavky Říčanského hovoří řada dochovaných dokumentů. Jan Kavka podobně jako Vilém Zoubek kolem roku 1600 přestoupil ke katolictví a zůstal jeho horlivým vyznavačem i ve složité době stavovského povstání.
Po smrti Viléma Zoubka pokračoval v povolávání misionářů z jesuitské koleje v Olomouci na habrovanské panství a dosáhl zde v rekatolizaci slušných úspěchů. Poté, co mu stavové zkonfiskovali Brumov a vypověděli jej ze země, uchýlil se do Uher. Mladý Vilém Bohuslav Zoubek ze Zdětína zemřel dříve, než mohl založit rodinu a Kateřina Alžběta zůstala svobodná.Zemřela v Brně 15. července 1636 ve věku 40 let a celé habrovansko zdounecké panství odkázala jesuitskému řádu k založení nové koleje v Kroměříži.

další kapitola
předchozí kapitola
obsah oddílu
hlavní přehled

Zpět