Škola v Habrovanech Do roku 1783 chodily habrovanské děti spolu s dětmi z Vítovic a Olšan do farní školy v Královopolských Vážanech. Vážanská škola byla velmi stará, ovšem jména konkrétních rektorů nacházíme až v dochovaných pramenech z 18. století. Z matriky pokřtěných ve vážanské farnosti, založené roku 1699 vyčteme, že posledního ledna 1701 zde byl pokřtěn Jan Leopold, syn vážanského rektora Maxmiliána Florentina Jana Antonína Královského. Za kmotra mu byli sám hejtman panství kartuziánského kláštera Bedřich Oulík a manželka rousínovského radního Anna Hozová. Ovšem již za dva roky, 11.8.1703 zemřela v Habrovanech Marie, choť dalšího rektora Řehoře Hraboše. Řehoř se podruhé oženil s pannou Magdalenou a 8.8.1705, křtili syna Ignáce, který ovšem do roka zemřel. Řehoř Hraboš (někdy psán i Raboš; snad mohl být spřízněn s rodem rousínovských Rambošů z něhož také pocházel tamější kantor Josef, ale není to jisté) působil ve Vážanech nejspíš až do své smrti (†25.11.1732 ve věku 63 let). Pět let předtím, 21.1.1727 je jako kmotr Jiřího Chalupy zapsán Jiří, rektor vážanský, ale patrně se jedná o chybu zapisujícího faráře Ježka, který byl ve farnosti teprve několik měsíců (zemřel krátce poté, 25.6.1727). Příčinou chybného zápisu mohla být jeho neznalost, ale třeba i pouhá roztržitost, svou úlohu přitom mohla sehrát podobnost latinského tvaru jmen Georgius - Gregorius. Až 30. ledna 1753 se ve Vážanech oženil mladý Jiří Řoutil s počestnou pannou Kateřinou Hřebíčkovou z Habrovan. Když mu první manželka zemřela, vzal si 7.6.1761 mladičkou vdovu po habrovanském rolníkovi Annu Vartovou. Zemřel ale již 20.6.1766 ve věku 40 let (jejich syn Jiří Řoutil působil kolem roku 1780 v Morkovicích a pak pravděpodobně v okolí Hukvald). Řoutilův nástupce Viktorin, syn pozořického rektora Jana Josefa Kratochvíla také neměl ve Vážanech štěstí - zemřel 42letý již příští rok, 7.1. 1767. S ovdovělou Marií Kratochvílovou se 4. ledna 1772 oženil Ondřej Funtík (v literatuře psán Funtíček), sám vdovec. Tento učil ve Vážanech až do roku 1786. Do té doby nemáme zprávy o učitelském pomocníkovi, natož samostatném učiteli, který by se věnoval dětem z Habrovan. V roce 1783 začal v Habrovanech učit František Sattler z Pustiměře, který roku 1805 odešel do Želetic. Obec zatím neměla samostatnou školu, učilo se v hostinci. Po Františku Sattlerovi nastoupil 14.11.1805 Jakub Hanák (*1.5.1774 Nové Hvězdlice †17.3.1845 Habrovany). V roce 1807 byla nákladem Náboženského fondu konečně postavena školní budova. Hanák tehdy učil 86 dětí místních, 26 docházelo z Olšan. Po 35 letech odstoupil a jeho místo zaujal Josef Horčica (*20.6.1813 Velehrad). Není bez zajímavosti, že stejně jako se brali jeho rodiče (velehradský mlynář s dcerou mlynáře v Tupesích), našel si i on manželku u svého kolegy (a předchůdce) Jakuba Hanáka. Roku 1855 odešel Josef Horčica do rodiště své manželky - Lulče - a místo obdržel syn lulečského kantora Jan Krčmář. Ten setrval ve službě v habrovanské škole až do r. 1888, tedy celých 33 let. Patrně byl stejně jako otec dobrým hudebníkem, jen s pravopisem to bylo poněkud horší. Za Krčmářova působení byla v Habrovanech škola zcela přestavěna. 19.3.1884 bylo započato s prací, 12.10. byla stavba školní budovy dokončena. Po Janu Krčmářovi přišel do Habrovan výborný hudebník, zejména varhaník a houslista Alois Valenta (*5.3.1860 Ptení), několikrát v této souvislosti zmiňovaný ve Vyškovských novinách. Za něj byla škola roku 1895 rozšířena na trojtřídní. Po osmi letech, v roce 1896, odešel Alois Valenta do Švábenic. Jeho nástupce František Bujárek (*3.11.1864 Černikovice okr. Rychnov nad Kněžnou) působil na škole i za varhanami v kostele prakticky až do své smrti 12.5.1921 (jeho dcera Marie Bujárková učila na škole v Olšanech od roku 1923 až do svého odchodu do důchodu v roce 1957). Před 1. světovou válkou byli správci školy před k ruce učitelé Aloisie Petrová a Bedřich Hynšt, na místě industriální učitelky působily Bohuslava Bajerová, Antonie Sedliská. V listopadu 1913 nastoupil za nemocnou učitelku Petrovou výpomocný učitel František Götz z Kojátek u Bučovic (od 1.9.1923 lektor činohry Národního divadla, spolupracovník a po smrti legendárního Karla Huga Hilara †6.3.1935 jeho nástupce). Při všeobecné mobilizaci 1. srpna 1914 nastoupil vojenskou službu Bedřich Hynšt a František Götz odešel do rodných Kojátek. Jelikož Aloisie Petrová požádala o odchod do výslužby, přišla na její místo z Bučovic habrovanská rodačka Anežka Chyťová. Do poloviny ledna 1915 na habrovanské škole učil také zatímní učitel Antonín Travěnec z Německých (dnes Bohatých) Málkovic. Přes rok se ve třídách střídavě vyučovalo polodenně a celý den, protože na výuku zůstal jen řídící učitel Bujárek a učitelka Anežka Chyťová. Ruční práce vyučovala Antonie Sedliská, která byla od školního roku 1917/1918 ustanovena učitelkou. Od dubna 1916 bylo nutno vyučování zredukovat do dvou tříd. Starší žáci byli uvolňováni na pomoc rodičům při polních pracích. V roce 1916 byl v celé monarchii poprvé vyzkoušeno zavedení letního času. 30.4. ve 23,00 se hodiny posunuly na 24,00 a po pěti měsících, 30.9. v 1,00 se vrátily zpět na půlnoc. Příští letní čas platil od 16.4. do 17.9.1917. V září 1919 nastoupil za Anežku Chyťovou učitel Jan Šoupal z Vyškova, výborný hudebník. Okamžitě se uplatnil v Sokole, založil v obci pěvecký sbor. Působil v Habrovanech jen rok, ale jeho činnost nesla plody ještě dlouho potom. Škola, která svému účelu slouží dodnes, byla postavena v letech 1908-1909 (nová trojtřídka byla vysvěcena 5. září 1909). Starou budovu nadále využívala obec pro jednání rady a zastupitelstva, útočiště v ní na řadu let našel i habrovanský Sokol. O stavbě se dochovaly zajímavé prameny, jejichž obsah ještě nebyl zveřejněn. Jelikož stávající školní budova přestávala stačit počtu dětí i vzrůstajícím nárokům vyučovacího procesu, rozhodla se na podzim roku 1906 obec na základě usnesení usnesení místní školní rady požádat úřady o schválení stavebního místa na stavbu nové školy a místnosti pro třetí třídu případné paralelky. Stavba školy byla plánovaná na Cikánově, rozpočet činil celkem 50 227 korun 98 haléřů. 50 000,- mělo být půjčeno ze zemědělské banky na 40 let se 4% úrokem, zbytek mohl být uhrazen z obecního rozpočtu. U staveniště byly tedy vykopány jámy, v nichž nechala obec vyhasit 2 vagony vápna, ke studni u nové školy byla za 133 K 30 hal. postavena nová pumpa. Počátkem listopadu 1907 mohly být na obci již projednány nabídky na stavbu nové školy, a to komplexní i částečné. K hodnocení nabídek byl zvolen stavební odbor složený ze zastupitelů Františka Obroučky, Vincence Kopra, Jana Malého a Františka Kopra. Ve stanoveném termínu se sešlo 21 nabídek. Nabídky na celkovou stavbu podali Josef a František Tomanovi, zedničtí a tesařští mistři z Rousínova, stavitel Leopold Jungmann z Brna, stavitel Albert Hudec z Hranic, stavitelé František Peška a Jan Pospíšil z Vyškova s Františkem Bartákem z Rousínova, dále jen na práci František Barták z Rousínova, na sklenářskou práci Jan Zmiják, na práci stolařskou Josef Fibinger z Habrovan a Jan a Richard Osolsobě z Rousínova, na práci zámečnickou František Zourek a Bohumil Otýpka z Rousínova, na práci cementovou František Kopr z Habrovan, na práci zámečnickou, kamna a hromosvod František Jonáš z Brna, na práce klempířské podali nabídky Ferdinand Sochor ze Slavkova, František Pozdišek z Rousínova, Adolf Pila z Rousínova, na práci natěračskou František Skála a František Soldán z Rousínova, stejně jako František Jakubíček ze Slavkova, na práci kovářskou a traverzy Matěj Kaluža s Juliem Maškem z Habrovan, na práci pokryvačskou Josef Pernikář z Habrovan. Na společné schůzi místní školní rady a stavebního odboru dne 9.11.1907 bylo po posouzení všech nabídek rozhodnuto, aby byla stavba zadána jednotlivcům a stavební materiál aby si obec opatřila sama. Zednická a tesařská práce byla zadána Františku Bartákovi z Rousínova, práce klempířské Adolfu Pilovi, pokryvačské Josefu Pernikářovi, stolařské práce vnější Richardu Osolsobě, práce vnitřní a podlahy Josefu Fibingerovi, zámečnické Bohumilu Otýpkovi, natěračské Františku Soldánovi, sklenářskou Janu Zmijákovi, kovářské Matěji Kalužovi a Juliu Maškovi, cementářské Františku Koprovi, dodatečně byla práce kamenická zadána Emanuelu Dvořákovi z Brna. Bylo též dohodnuto poslat majiteli velkostatku rytíři z Gomperzu žádost o vyslání jednoho dohlížejícího úředníka. Závěry schůze schválil následující den obecní výbor. K 1.1.1908 daroval velkostatkář Julius rytíř z Gomperzu na stavbu školy 2200 korun. Stavba byla zdárně provedena a nová školní budova byla posvěcena v neděli 5. září 1909. Od listopadu 1909 byl byt ve staré škole ponechán Marii a Františce Havlíčkovým zdarma za udržování celé budovy a úklidu obecní kanceláře. Okresní školní rada tehdy v souvislosti s rozšířením kapacity školy rozhodla o obsazení místa definitivního učitele 2. třídy. O místo měli zájem Antonín Pospíšil, Bedřich Hynšt a Josef Zmrzlý. Obecní výbor doporučil pořadí: Hynšt, Zmrzlý, Pospíšil a jeho doporučení bylo nadřízenými schváleno, takže na školu nastoupil Bedřich Hynšt. Počátkem roku 1921 požádal František Bujárek o zdravotní dovolenou a v jeho nepřítomnosti jej zastupoval Karel Krampl. Kvůli neutěšenému zdravotnímu stavu řídícího učitele bylo místní školní radou rozhodnuto vypsat výběrové řízení na jeho místo. Správnost tohoto rozhodnutí potvrdila smrt Františka Bujárka 12. května 1921. Do 27.10.1921 byli zaregistrováni tři vážní uchazeči o místo řídícího učitele na škole v Habrovanech: zdejší provizor Karel Krampl, Jakub Zapletal, dosud řídící učitel v Nížkovicích a Rudolf Ambroz, definitivní učitel v Krásensku. Prozatímním správcem školy byl ustanoven Karel Krampl. Na škole dále působili učitelé Albert Hubáček, Marie Bujárková, ruční práce vyučovala v Habrovanech i Olšanech Ludmila Vaculová. V neděli 18.9.1921 na cestě z Brna do Olomouce, Bratislavy a Košic se ve Vyškově zastavil president Tomáš Garrigue Masaryk, doprovázel jej ministerský předseda Josef Černý, ministr zahraničí Edvard Beneš s manželkou (o týden později se E. Beneš stal premiérem nové vlády) a legační rada Jan Masaryk. Uvítání ve Vyškově se účastnil habrovanský učitelský sbor s vybranými žáky. Podobného vítání pana presidenta se habrovanská škola účastnila ještě 18. června 1924 ve Slavkově a 23. června v Rousínově. Ke konci roku 1922 požádal provizorní řídící učitel Krampl o měsíční dovolenou. Školu tedy nadále spravoval Albert Hubáček a na místo Karla Krampla učil Oldřich Lukášek. Učitel Hubáček však již v únoru 1923 předal správu školy Jaroslavu Skoupilovi z Rousínova. Od 1.9.1922 nastoupil na habrovanské škole učitel Jakub Zapletal. Již v září 1923 byl jmenován provizorním řídícím učitelem, definitivním řídícím učitelem koncem školního roku, 2.5.1924 (*20.3.1872 v Brodku u Nezamyslic, v Brně studoval nižší gymnasium v Brně, tamtéž učitelskou přípravku, 18.7.1982 složil maturitu a získal vysvědčení dospělosti, 10.11.1894 vysvědčení učitelské způsobilosti. Působil jako podučitel v Nížkovicích, poté jako definitivní podučitel v Moravských Prusích. Dále byl krátce prozatímním správcem školy ve Vážanech/V, poté učitelem v Brankovicích, naposledy se stal řídícím učitelem v Nížkovicích. Za války byl na ruské frontě, jako legionář projel celé sovětské Rusko a po válce se návrat jeho a mnoha dalších českých vojáků protáhl na několik let, když tito vojáci na cestě domů vlastně objeli celou zeměkouli). V Habrovanech byl Jakub Zapletal činný v Sokole, zejména jako vzdělavatel, režisér ochotníků, dále jako obecní kronikář. Po sedmi letech neúnavné práce odešel 30.5.1929 na odpočinek do Vyškova. Za řídícího učitele Jakuba Zapletala působili na škole v Habrovanech učitelé Oldřich Lukášek a Anežka Chyťová. Dne 21.12.1921 schválilo Národní shromáždění úpravu učitelských platů, která většinu učitelů značně poškodila. Po několika měsících byly stanoveny nové platové kategorie učitelů, které sice poněkud srovnaly jejich finanční podmínky, ale opět ne všem. Nadále proti minulosti zůstali znevýhodněni učitelé měšťanských škol a industriální učitelky. Od začátku ledna 1923 byla provedena druhá úprava učitelských platů, kdy se sice zvedlo základní služné, ovšem na úkor jakýchkoliv mimořádných požitků. V roce 1922 odešla Marie Bujárková do Královopolských Vážan, na její místo nastoupila z Pozořic Anežka Chyťová. Na místo Ludmily Vaculové přišla Antonie Sedliská, ovšem od dubna 1924 opět nastoupila Ludmila Vaculová (i do Olšan) a Antonie Sedliská učila nadále ve Vážanech a Slavíkovicích. (Od prosince 1927 do konce března 1928 měla učitelka Anežka Chyťová, mezitím provdaná Nováková, zdravotní dovolenou.) Žáci školy se také podíleli na kulturním dění obce, zejména divadelními představeními, které samozřejmě nacvičoval řídící učitel Jakub Zapletal. 21.5.1923 předvedli žáci veselohru Hastrman. Dne 19. června 1926 se ukázala veřejnosti celá škola, když se na sokolském cvičišti předvedli žáci všech tříd v recitaci, hrách, tancích i závodech. Sami občas navštěvovali dětská divadelní představení v Brně. Železniční spojení bylo ale v Rousínově, takže k vlaku a v noci od vlaku odváželi děti ochotní tatínkové na vozech. V červnu 1924 se do Brna na Smetanovu Prodanou nevěstu vydalo se svými učiteli 86 žáků. Stále se hodně cestovalo pěšky. Když byla v září 1923 otvírána menšinová škola v Komořanech, stala se slavnost příležitostí k vycházce celé školy (asi 120 dětí s učiteli). Cílem vycházky byl pratecký kopec. Nebyly výjimkou ani vycházky dvou- a třídenní. V květnu 1924 zvládli žáci třetí třídy třídenní vycházku po trase Luhačovice - Velehrad - Buchlov, v červnu 1926 absolvovali všichni žáci okružní výlet do Olšan, Hostěnic, Mokré, Pozořic, Šumic a Vítovic. Jakub Zapletal nacvičil se staršími žáky několik sborů pro oslavu vyročí 100 let narození Bedřicha Smetany, která byla uspořádána i pro veřejnost v Palíškově hostinci 23.3.1924. Tehdy spoluúčinkoval rousínovský pěvecký a hudební kroužek. V dubnu téhož roku sehráli žáci divadlo O zakletém srdíčku. Pravidelně před koncem školního roku pořádala škola v tělocvičně výstavku žákovských prací písemných, výtvarných a výrobků z hodin ručních prací. Obvykle byla spojena se sbírkou na chudé. Tyto velmi úspěšné výstavky navštěvovali nejen rodiče a známí žáků, ale také žáci okolních škol v Čechyni, Komořanech, Tučapech a jiných. 5.1.1925 se konaly volby místní školní rady. Mimo učitelů Jakuba Zapletala a Oldřicha Lukáška volilo zastupitelstvo další členy podle zastoupení politických stran. Za republikány byl zvolen Jan Bartl, za lidovce Antonín Škaroupka, za komunisty Josef Meitner, za strany sociálně demokratickou a socialistickou Petr Pavelka. Předsedou školní rady se stal Jan Bartl, místopředsedou Petr Pavelka. V srpnu 1925 bylo do školy zavedeno elektrické vedení, na jehož instalaci věnoval správce školy Jakub Zapletal 200,- Kč. 7.3.1926 předvedly školní děti divadlo Tajemný dub. Počátkem školního roku 1926/1927 byl učitel Oldřich Lukášek ustanoven na školu do Želešic na jeho místo přišel z Letonic učitel Bohumil Neužil. Po roce byl ale ustanoven na menšinovou školu do Kučerova a místo něj přišla z Dražovic Hedvika Klíčová. Ve školním roce 1926/1927 bylo ve škole ve třech třídách 93 dětí, v roce 1927/1928 98 dětí. Od dubna 1928 učil za dlouhodobě nemocnou Anežku Novákovou Jaroslav Horák z Letonic. Počátkem školního roku 1928/1929 si vyžádali řídící učitel Jakub Zapletal a učitelka Anežka Nováková zdravotní dovolenou. Místo nich vyučovali v Habrovanech učitel František Raška z Ivanovic a výpomocná učitelka Štěpánka Hamplová ze Švábenic. Anežka Nováková nastoupila zpět do školy až 5. listopadu 1928 a učitelka Hamplová odešla do Prace. Když řídící učitel Jakub Zapletal požádal o zproštění vedení školy, pověřila Zemská školní rada správou školy Anežku Novákovou. 10. výročí vzniku samostatné republiky bylo v Habrovanech oslaveno lampionovým průvodem k lípě Svobody, kde starosta Antonín Novák pronesl slavnostní proslov. Po přednášce dražovického řídícího učitele Vl. Šulce na téma Naše revoluce byla na návsi vztyčena státní vlajka a odpálen ohňostroj. Nato vystoupil školní sbor a celá oslava byla zakončena státními hymnami. V Palíškově hostinci bylo sehráno divadelní představení Zvony. Žáci pořádali 23.12.1928 slavnost u vánočního stromku. Na akci přispěla finančně obec, Dr. Filip Gomperz, Simeon Vacula, František Kopr a Eduard Palíšek, místní hospodyňky přispěly ovocem, ořechy a cukrovím. Po uspěšně předvedených básních, tanečcích a koledách byly děti poděleny sladkostmi a zakoupenými školními potřebami. Zbytek peněz byl určen pro dětský výlet. Toho roku byla zima neobyčejně krutá. Sněhové vánice vytvářely až dvoumetrové závěje a občas úplně znemožnily dopravu po silnicích i dráze. Teploty v polovině února dosahovaly -20°C (rekord byl zaznamenán 11.2.1929: -32°C), proto ministerstvo školství přerušilo ode dne 18.února 1929 vyučování na všech školách. Učit se začalo až 1. března. Později bylo zjištěno, že jen v Habrovanech tehdy zmrzlo na 2 800 ovocných stromů. V té době (10.2.1929) Jakub Zapletal pro svou nemoc odešel na trvalý odpočinek. Dětská divadelní představení se konala při různých příležitostech, pro Svátek matek v květnu 1929 nacvičili žáci hru Broučci od Oldřišky Sedlmayerové. Učitelé 1928-1929: zatímní řídící učitelka Anežka Nováková, učitelka Hedvika Klíčová, učitel František Raška, učitelka ručních prací Ludmila Vaculová. Počátkem školního roku 1929/1930 byl zatímní správou školy pověřen Bohumil Koukal z Bohdalic, Anežka Nováková odešla na vlastní žádost na Uherskobrodsko. Jelikož toho roku nastoupil do 1. třídy mimořádně silný ročník a po žádosti školy bylo povoleno rozšířit vyučování o jednu třídu umístěnou v tělocvičně. Tělocvik se přes zimu konal provizorně v tělocvičně Sokola. Pro tuto první třídu byl ustanoven učitel František Závodný z Nesovic. V listopadu si učitel Raška vzal neplacenou dovolenou a odjel do Spojených států, na jeho místo přišel z Topolan učitel Jan Klimeš. Od školního roku 1930/31 působil řídící učitel Bohumil Koukal definitivně. Vedl habrovanskou školu až do roku 1937, kdy po složení aprobačních zkoušek z prvního odboru odešel na měšťanskou školu do Slavkova. S řídícím učitelem Koukalem byli na habrovanské škole učitel Jan Bednář (bydlel v Komořanech, předtím zatímní správce školy v Kroužku), učitelka Květoslava Srnová (od září 1933), prozatímní učitel Jan Klimeš a prozatímní učitelka Hedvika Klíčová - Klimešová. Hedvika Klimešová si studiem zvýšila kvalifikaci zkouškou pro výuku na měšťanských školách a 1.9.1934 odešla do Rousínova. Tento školní rok zrušila zemská školní rada dočasně jednu třídu, takže škola byla nadále trojtřídní. Ruční práce učila Ludmila Vaculová. od 1.9.1936 byla ustanovena do Vyškova, místo ní přišla do Habrovan učitelka ručních prací Božena Drbalová z Bučovic, předtím učila v Ivanovicích na Hané. Od 1.9.1635 zde působil jeden měsíc jako učitelský praktikant Jan Kresta z Brna - Medlánek, jenž v říjnu odešel na praxi do Pustiměře. Po Bohumilu Koukalovi byl prozatímním řídícím učitelem ustanoven Jan Bednář. V následujícím školním roce byla škola čtyřtřídní. Učili zde Jan Bednář, Marie Gregorová, Květoslava Srnová a Josef Urbánek, stejně tak ve školním roce 1938/39. Ruční práce a domácí nauky vyučovala opět Ludmila Vaculová, která učila i v Rousínově. Všeobecná mobilizace, vyhlášená druhý den vlády generála Jana Syrového 23. září 1938 jako odpověď na nehorázné územní požadavky nacistů, zasáhla habrovanskou školu naplno. Již 24. září narukovali učitelé Bednář i Urbánek a škola sama byla až na dvě třídy zabrána vojskem. V těchto třídách vyučovaly polodenně zbývající učitelky všechny čtyři třídy téměř dva týdny. V následujících dnech mezi sebou učitelé vybrali 420 Kč na obranu státu a ve škole bylo soustředěno šatstvo, prádlo a obuv pro uprchlíky ze zabraného území Sudet. Žákyně třetí třídy šily pro uprchlíky košile a rukavice, které škola posílala Československému červenému kříži. K 1. únoru 1939 se uč. Květoslava Srnová vzdala služby a na její místo byl ustanoven učitel Josef Zahraj. Počátkem dubna toho roku byl na školu ustanoven řídící učitel Oldřich Lukášek. Jeho příchodem se v Habrovanech opět začala cvičit divadla, ať s herci či loutková. Do konce roku 1939 sehráli učitelé loutková divadla Kašpárek v pekle a O dušičkách v lese, žáci nacvičili hru O lživé princezně. V lednu 1940 následovalo loutkové divadlo Sněhurka, v březnu 1941 Svobodova hra Poslední muž. Občas byly ve škole promítány filmy, buď naučné nebo zábavné. Žáci tak mohli vidět klasické a zdomácnělé pohádky Statečné kachňátko, Perníková chaloupka, Krtek Nezbeda a z hollywoodské produkce například Sněhurka a 7 trpaslíků a Pluto ve špatné náladě. Z filmů naučných se žáci dovídali o životě v africké džungli, Sahaře, o perleťářském průmyslu, výrobě tužek, porcelánu, gumy, o včelách, o životě na mořském dně, o rentgenu, o péči o chrup, z filmů cestopisných například o Argentině či Norsku. 24. září 1939 bylo znovu ustanoveno Rodičovské sdružení, jemuž předsedal učitel Jan Bednář. Sdružení ve spolupráci s Okresní péčí o mládež ve Slavkově rozdělilo obleky, svetry, punčochy, rukavice, boty i látky na šaty 21 chudým habrovanským školákům. Ve školním roce 1939/40 učili: řídící učitel Oldřich Lukášek, Jan Bednář, Josef Zahraj a Marie Zahrajová, která přišla ze zabraného Těšínska a před příchodem do Habrovan učila krátce v Drysicích. Marie Gregorová byla na vlastní žádost ustanovena v Drnovicích. Marie Zahrajová a Ludmila Vaculová byly počátkem školního roku 1941/42 zproštěny služby, do školy přišel z Hoštic učitel František Nakládal z Kožušan, ruční práce docházela z Rousínovce vyučovat Julie Kubíčková. V září 1942 byl na školu ustanoven učitel Josef Musil z Ondratic a od února 1943 učitelka domácích nauk Marie Vantuchová z Bělé na Novojičínsku, habrovanská škola byla jejím prvním působištěm. Ve školním roce 1943/44 učila tedy sestava: řídící učitel Oldřich Lukášek, učitelé František Nakládal a Jan Bednář, dívčí ruční práce učila Marie Vantuchová a tento stav se udržel do poloviny září 1944, kdy učitele Františka Nakládala nasadil brněnský úřad práce (Arbeitsamt) jako pomocného dělníka do továrny v Hradci Králové a od 18. září škola fungovala jen jako dvojtřídní. Vánoční prázdniny nastoupily děti 22. prosince 1944, ale po Novém roce byly prázdniny prodlužovány na celé tři měsíce. Žáci jen dvakrát týdně dostávali domácí úkoly. Dne 4. dubna 1945 byla výuka obnovena, ale učilo se jen do 21. dubna, kdy ji přerušila blížící se fronta. Po osvobození Habrovan vojsky II. ukrajinského frontu maršála Malinovského bylo vyučování zahájeno oslavou 9. května. První školní rok po osvobození vedl školu řídící učitel Oldřich Lukášek, na ostatních místech se učitelé rychle střídali. Po osvobození zde působil učitel Josef Musil a učitelka ručních prací Marie Vantuchová, ve školním roce 1947/48 Ludmila Šašková, dále Ludmila Humpolová. Josef Musil byl koncem srpna 1946 přeložen a na jeho místo přišel z Dražovic učitelský čekatel Jan Májek ze Slavkova. Od října byl ale ustanoven do Bohdalic a na habrovanskou školu se opět vrátil Josef Musil. Od školního roku 1948/49 vyučovala s řídícím učitelem Lukáškem učitelka Magda Čermáková. K 1. únoru 1949 odešla do Rousínova na její místo byla ustanovena Květoslava Srnová. Od začátku školního roku 1949/50 ji nahradil učitel František Kaluža z Habrovan a Ludmilu Humpolovou Jiřina Monathová z Drnovic. Po třech měsících odešel učitel Kaluža do Jeseníku a do Habrovan přišel učitel Ladislav Dvořáček. Poté, co byl k 1. září 1950 ustanoven do Vážan, nastoupila na jeho místo učitelka Růžena Režná z Nemojan. 1. června 1951 však byla přeložena do Moravských Prus, provizorně ji nahradila Vlasta Grycová z Bohutic. Od září 1951 nastoupila učitelka Hedvika Nohelová z Rousínovce. Po roce ji vystřídala Kristina Pospíšilová z Vážan. V listopadu 1954 odešla ze zdravotních důvodů do Vážan a nanahradil ji učitel František Matyáš. Od září 1955 nastoupila učitelka Ludmila Zichová z Jindřichova Hradce. Ve školním roce 1955/56 navštěvovalo školu v 5 ročnících 47 žáků, 1956/57 58 žáků, 1957/58 opět 58 žáků. 5.10.1957 zemřel ředitel školy Oldřich Lukášek. Provizorně byla správou školy pověřena Ludmila Zichová, od 10. října 1957 přišla z Ivanovic Ida Zipfelová. V září 1958 se však musela podrobit operaci a místo ní tedy nastoupil učitel Antonín Vykoukal z Milonic. Od února 1957 dostali habrovanští učitelé za úkol pomáhat MNV i politickým pracovníkům s agitací pro založení JZD. V dubnu 1959 vydala vláda na návrh ÚV KSČ usnesení, že žáci základních, středních škol a učilišť budou dostávat všechny učebnice a školní potřeby zdarma, jejich pořizování bude zahrnuto do rozpočtů národních výborů. Na základě usnesení ÚV KSČ z 22. dubna 1959 vypracovali učitelé ve spolupráci s členy kulturní a školské komise při MNV Komplexní výhledový plán pro rok 1960-65, který na podzim schvalovala rada MNV. Vytvořením sloučeného národního výboru pro Habrovany i Olšany se do jeho pravomoci dostala i základní škola olšanská, stejně jako mateřská škola. Na základní škole (tehdy ještě škole národní) působil jako ředitel Josef Musil, druhou třídu učila učitelka Eva Doleželová. Josef Musil se stal členem nového národního výboru, členem rady a předsedou kulturní a školské komise, dále působil jako vedoucí osvětové besedy v Olšanech a vedoucí divadelního kroužku. Jen o žních toho roku odpracoval brigádně téměř 200 hodin. Eva Doleželová vykonávala funkci knihovnice v Olšanech. Již za rok ale odešla, neboť škola byla zredukována na jednotřídku. Při znovuzřízení druhé třídy ve školním roce 1962/63 byl druhým učitelem v Olšanech ustanoven Karel Kabát, bydlící v Habrovanech. Od školního roku 1964/65 žáci 5. ročníku, dosud dojíždějící do Vážan, začali navštěvovat školu v Olšanech. V září 1969 byla škola pro nedostatek žáků opět redukována na jednotřídku, učitel Kabát byl ustanoven do Rousínova, žáci 4. a 5. ročníku dojížděli do Habrovan. Na habrovanské škole došlo k zásadní změně personální počátkem školního roku 1959. Oba dosavadní pedagogové odešli, Ludmila Zichová do Čechyně, Antonín Vykoukal do Komořan a do Habrovan nastoupili manželé Bohumil (*18.7.1933) a Jaroslava (*24.2.1936) Říhovi, oba předtím působící v Jihlavě. Správou školy byl pověřen Bohumil Říha. O aktivitě nových pedagogů hovoří mimo jiné fakt, že již okresního kola Soutěže tvořivosti mládeže, pořádaného koncem března 1960 ve Vyškově se zúčastnili všichni žáci školy. Představily se kroužky výtvarný, dramatický, pěvecký a taneční. Výtvarný a dramatický kroužek získal v okresním kole 1. místo, dramatický 2. místo, ostatní řadu čestných uznání. Žáci školy se soutěží zúčastnili ještě několik následujících ročníků a pravidelně řada z nich postoupila z prvních míst okresního kola do kola krajského, kde získali čestná uznání. Zvláštní úspěch sklidilo černé divadlo, nacvičované ve školním roce 1962/63. Od počátku 60. let se manželé Říhovi zaměřovali na zavádění moderních pomůcek do vyučovacího procesu a jejich efektivní využívání. Od magnetických tabulí přešli ke slaboproudým rozvodům do lavic se sluchátkovými výstupy, využité při sledování školních pořadů v televizi či snímků školní fonotéky. Sdružení rodičů a přátel školy pořídilo pro školu automatický diaprojektor a výuka se stala pro mnohé žáky dobrodružstvím. Tyto aktivity samozřejmě neušly pozornosti kolegů ani nadřízených orgánů, zejména když Jaroslava Říhová začala své zkušenosti prezentovat v odborném tisku. Habrovanská škola se brzy stala dostaveníčkem mnoha delegací, zejména učitelů, kteří vyučovací metody i dosažené výsledky ocenili nejlépe tím, že se jimi nechali inspirovat a prosazovali principy práce habrovanských učitelů na vlastních pracovištích. V polovině 60. let se na habrovanské škole uskutečnilo několik natáčení pro Československý rozhlas, byl zde natočen i film Technika jde do školy. Škola byla dále vybavena dvěma magnetofony, přibyl zvukový filmový projektor, epidiaskop a mikroskop. O prázdninách 1967, v říjnu a listopadu toho roku a v červnu 1968 byla škola prakticky generálně opravována. Došlo k výměně všech oken i dveří, musela být renovována celá elektroinstalace včetně bleskosvodů, škola dostala na chodby novou dlažbu, nové obložení schodů, venkovní omítky, okapy, na řadu přišly i drobnější opravy komína, zídky, odpadu na popel. Významnou pomoc znamenaly dobrovolné brigády místních řemeslníků, učitelé manuální práci na stavbě brali jako samozřejmost. Přes náročný režim vyučování při probíhajících opravách dokázali učitelé uspokojit další exkurze učitelů, inspektorů i pracovníků rozhlasu. Od školního roku 1967/68 bylo vyučování každý druhý týden zkráceno na pět dní a děti mohly zůstat v sobotu doma. Škola byla po řadu let cílem návštěv pedagogů nejen z okolních škol, ale z celé Moravy, Čech i Slovenska, zaznamenána je návštěva delegace ředitelů a učitelů z Jugoslávie či vědecké pracovnice z Finska, studentů pedagogických fakult, redaktorů brněnského, pražského i ostravského studia Československého rozhlasu a Československé televize. V roce 1973 bylo ve škole rozšířeno ústřední topení, opravena sociální zařízení a natřena okna. V roce následujícím si manželé Říhovi koupili v Habrovanech rodinný dům a uvolnili byt ve škole. Na místo školního bytu byla přestěhována sborovna, kabinet a klubovna pro pionýry. Tím se v patře uvolnila třída, která byla upravena na tělocvičnu. Toho roku jmenovalo ministerstvo školství Jaroslavu Říhovou do redakční rady učitelského časopisu Komenský. V letech 1975-1976 byly ve škole ve všech místnostech položeny parkety, natřena všechna okna a na schodiště položena gumová krytina. Dvě třídy tehdy navštěvovalo dohromady 49 žáků ve 4 postupných ročnících (18+6+16+9). V tomto školním roce se v 1. třídě začalo vyučovat podle takzvané nové koncepce, která spočívala ve spirálovitém probírání učiva; každou látku se žáci učili v průběhu školní docházky několikrát. Při prvním kontaktu s tématem se žáci měly s látkou seznámit jen povšechně, obecně, úměrně svému věku, ve vyšších ročnících bylo totéž učivo předkládáno stále podrobněji. Příliš větší efektivity vyučovacího procesu tím však dosaženo nebylo. Předpokládalo se, že principy nové koncepce pomohou učitelům ve výchově samostatného, tvůrčího myšlení žáků, převážně ovšem docházelo jen k dalšímu hromadění dat určených k zapamatování. Největší převrat znamenalo uvádění nové koncepce do výuky matematiky. Již v první třídě, místo toho, aby děti dostaly pevné základy mechanického sčítání, odčítání, výše násobení a dělení, měli učitelé s dětmi zvládnout mnohem abstraktnější látku systému množin, takže někde nebylo výjimkou, když žáci s učivem těžce zápasili. Zkušenější, moudří učitelé dokázali nalézt určitý kompromis mezi osnovami a praktickými možnostmi školy, což vyžadovalo značné úsilí. Po patnácti letech byly množiny z učiva staženy, v jiných předmětech princip nové koncepce často přetrvává. Roku 1979 byli žáci 4. ročníku převedeni do Rousínova, protože na otevření 3. třídy nebylo možné uvolnit učitelskou kapacitu. Škola tedy fungovala nadále jako dvoutřídka. Tento školní rok byly učebny vybaveny novým nábytkem. Třetí třídu bylo nutné otevřít již v roce 1980. Počet žáků dosáhl v 1. třídě 27, 23 ve druhé, 26 ve třetí třídě. Učitelský sbor posílila učitelka Božena Navrátilová (*26.10.1915 Olšany). V roce 1981/82 měla škola ve čtyřech ročnících 78 žáků z Habrovan a Olšan. Ve školním roce 1982/83 byly po dlouhé době otevřeny 4 třídy. Vyučování zajišťovali: 1. třídu učila Jaroslava Říhová, ve 2. třídě Božena Navrátilová, 3. třídu do prosince 1982 Jana Střížová, po jejím odstěhování do Klatov od 1.1. 1983 Ivo Hruška, 4. třídu ředitel školy Bohumil Říha. Do školy chodily děti z obou částí sloučené obce Habrovany -Olšany. Obědy se vařily v mateřské škole v Olšanech a byly dováženy i na ZDŠ do Habrovan. Počínajíc školním rokem 1984/85 se počet žáků snížil a škola byla zpět redukována na 3 třídy. Učitel Ivo Hruška přešel na školu do Milešovic, volná třída byla posléze využívána jako tělocvična. Vyučování podle tzv. nové koncepce podle prozatímních osnov zasáhlo již všechny ročníky, byly tedy upraveny učebnice. V září 1985 zůstaly na škole už jen 2 třídy pro 4 ročníky, neboť učitelka Božena Navrátilová odešla do důchodu. Jelikož počet dětí neustále zvolna ale nezadržitelně klesal, více tříd již nebylo otevřeno. V roce 1986 bylo vedle školy zřízeno školní hřiště. V červnu 1986 u příležitosti oslav 110. výročí vzniku časopisu Komenský udělil Jihomoravský krajský národní výbor Jaroslavě Říhové bronzovou plaketu Za zásluhy u rozvoj Jihomoravského kraje a Státní pedagogické nakladatelství v Praze čestné uznání za aktivní práci v redakční radě časopisu Komenský, kde učitelka Říhová působila od roku 1971. Habrovanská škola za finanční podpory JZD Družba získala v roce 1987 jako první na okrese mikropočítač Ondra. Od ledna 1988 vznikl na škole pod vedením ředitele kroužek programování. V následujícím školním roce získala škola z výtěžku svých kulturních aktivit další mikropočítač. Po listopadu 1989 byl schválen nový školský zákon, zrušena politická školení učitelů, znovu zavedena klasifikace prvních ročníků, přehodnocovaly se osnovy dějepisu i prvouky. V září 1990 nastoupila na své první místo habrovanská rodačka Yvona Kalábová, ovšem již již koncem téhož roku odešla na mateřskou dovolenou a suplovala za ni důchodkyně Marie Kalábová. Ve školním roce 1992-1993 zastupovala Yvonu Kalábovou učitelka Libuše Škulová. Další školní rok učitelka Kalábová učila, pak odešla znovu na mateřskou dovolenou. V práci školy se znovurozdělení obcí nepromítlo, děti z Olšan nadále docházely do školy habrovanské, obědy se sem vozily nadále z Olšan. Ve Vyškově vznikl Školský úřad pod přímým řízením Ministerstva školství. Podle nového školského zákona byl v červnu 1992 na místo ředitele vypsán konkurs, v kterém zvítězil stávající ředitel Bohumil Říha. Situace se opakovala i v červnu 1993. Toho roku dosáhl ředitel důchodového věku a školským úřadem byl potvrzován na jeden rok až do července 1998, kdy manželé Bohumil a Jaroslava Říhovi po úctyhodných 39 letech působení odešli do důchodu. 3. července 1998 byla škola v Habrovanech předána do správy nové ředitelce Mgr. Vlastě Krejčířové. Škola, školka v Olšanech. V době slučování obcí navštěvovalo školu v Olšanech 36 žáků 1. - 5. postupného ročníku. Školu vedl Josef Musil, dále vyučovala učitelka Eva Doleželová. Školní rok 1962/62 poprvé zahrozil, když z nedostatku žáků byla škola dočasně zredukována na jednotřídku, protože bylo ten rok přihlášeno jen 30 dětí. Od školního roku 1962 vystřídal Evu Doleželovou učitel Karel Kabát, jenž přišel ze školy v Křenovicích, bydlel v Habrovanech. Od září roku 1964 navštěvovali olšanskou školu také žáci 5. třídy, dosud dojíždějící do Vážan. Od 6. třídy dojížděli všichni do Rousínova. Ředitele Musila během jeho tříměsíční nemoci na začátku školního roku 1969/70 zastoupil důchodce František Bébar z Holubic. Škola byla tehdy redukována na jednotřídní, zůstalo zde jen 18 žáků 1. - 3. ročníku. Učitel Kabát byl proto ustanoven na ZDŠ do Rousínova. V následujících letech se počet žáků stále snižoval. V září 1970 přišlo do školy 16 dětí, příští dva roky 14, 1973-1975 jen 13 žáků, o rok později 12 žáků. Ve školním roce 1976/77 měl do 1. třídy v Olšanech nastoupit jediný žák. Vzhledem k dlouhodobě nepříznivému populačnímu vývoji v Olšanech, kdy v dohledné době nebyla příliš naděje na zlepšení, bylo rozhodnuto, aby tento žák nastoupil do školy v Habrovanech. V úvahu byla brána i ta okolnost, že právě v první třídě se rozbíhala výuka podle nové koncepce, charakterizovaná zejména látkou o množinách. Navíc v prosinci 1976 ředitel školy Josef Musil onemocněl. Když nastoupil dlouhodobé léčení ve vyškovské nemocnici, bylo l2 olšanských žáků převedeno do Habrovan. Josef Musil se do školy již nevrátil; po částečném vyléčení odešel 9. května 1977 do důchodu. V Olšanech působil s menšími přerušeními od září 1946, počátkem školního roku 1953/54 byl jmenován ředitelem školy. Jeho otec, rovněž Josef Musil, zde byl řídícím učitelem v letech 1919 - 1940. O osudu olšanské školy již bylo mezitím rozhodnuto.V únoru 1977 se začala adaptovat na celodenní mateřskou školu; byla vybudována nová sociální zařízení, od léta byla zprovozněna kotelna pro ústření topení v jídelně a kuchyni a příslušenství. V listopadu 1977 bylo zapojeno ústřední topení do tříd. Odpracováno bylo přitom 3260 brigádnických hodin. První ředitelkou mateřské školy byla jmenována Eva Seďová, jako učitelka ustanovena Alena Patáková. Zapsáno bylo 30dětí z Olšan, 6 z Habrovan. Během podzimu probíhaly úpravy prostor pro otevření druhého oddělení, kam už bylo z Olšan zapsáno 23 a z Habrovan 13 dětí. Do otevření druhého oddělení se strava dovážela autobusem z mateřské školy v Rousínově. Slavnostní otevření se uskutečnilo 4.12.1978, celkový počet zapsaných dětí byl 72. Do školky nastoupili i noví zaměstnanci: z Habrovan přešla učitelka Jana Jandlová, Alena Bartošková, nejdřív jako uklízečka, později učitelka, vedoucí kuchařka Jaroslava Pořízková, kuchařka Anna Kalvostrová, uklizečka Vladislava Rozčínská, topič Karel Šulc. Obědy vařené zde se vozily i do školy v Habrovanech. Ve školním roce 1982/83 bylo do mateřské školy přihlášeno 53 dětí. Ředitelkou se 1.8.1982 stala Jana Jandlová poté, co byla dosavadní ředitelka Eva Seďová pověřena funkcí okresní školní inspektorky. Mimo ředitelku ve školce působily učitelky Blanka Prášková, Marie Hýzlová a Eva Buzková. V roce 1986 bylo v mateřské školy 45 dětí. Ředitelkou byla Jana Jandlová, pracovaly zde učitelky Marie Hýzlová, Blanka Matějková a Marcela Moudrá. Místo poslední pracovala v roce 1988 Radka Gardelková a po jejím odchodu na mateřskou dovolenou Pavla Křetinská. Školka fungovala celodenně, pokryla potřeby rodičů dětí od 3 do 6 let. Děti zde nacházely celou škálu vyžití; mimo běžnou výchovně vzdělávací praxi byly pro žáčky organizovány návštěvy divadla, pro předškoláky soustavný předplavecký výcvik v krytém bazénu ve Vyškově. Po roce 1990 rozdělení obcí zažité mechanismy nezrušilo. Na místě ředitelky mateřské školy působí nadále Jana Jandlová, v Olšanech se stále shromažďují děti předškolního věku, v Habrovanech žáci 1. stupně. Vaří se v Olšanech, obědy se vozí i do Habrovan. další kapitola předchozí kapitola obsah oddílu hlavní přehled