Spolky, společenské organizace. Prvním opravdovým spolkem v Habrovanech se stal čtenářský spolek Svatopluk, jehož stanovy schválili úředníci moravského místodržitelství v Brně dne 29.3.1890 pod číslem jednacím 10 307 (ve spolkovém katastru není jméno spolku uvedeno). O činnosti tohoto spolku dnes nemáme dochovány přímé prameny, můžeme použít jen několik zmínek odjinud. Je však mimo pochybnost, že se členové spolku věnovali mimo budování spolkové knihovny i ochotnické činnosti. Jen díky těsné spolupráci spolků (členové jednoho spolku byli často členy i spolku jiného) víme, že například v roce 1913 se ochotnické a zábavní činnosti věnovali Jan Bartl a Jan Chyťa. V roce 1897 vznikl v obci dobrovolný hasičský sbor, který přes mnohé peripetie přežil až do dneška. Prvním předsedou spolku byl zvolen Antonín Kalábek, náčelníkem Josef Vejchoda. Těsně před první světovou válkou máme v zábavní oblasti doloženou aktivitu Pavla Obroučky. Jména dalších činovníků známe až z doby poválečné. V roce 1947 byl předsedou zvolen Josef Meitner, místopředsedou Jan Chyťa, náčelníkem Tomáš Pecina, podnáčelníky Stanislav Pilát a Jaroslav Leidorf. O dvacet let později, při 70. výročí vzniku požárního oddílu byl předsedou Tomáš Kolejka, náčelníkem Květoslav Slavotínek. K příležitosti takového výročí byla uspořádána oslava, které se zúčastnili zakládající členové požárního sboru Tomáš Varta, Jan Chyťa a Josef Pospíšil. První stříkačku sboru věnoval Julius rytíř Gomperz. Druhou stříkačku si sbor zakoupil z vlastních úspor v roce 1908, roku 1922 další. Byla pro ten účel prodána první “Gomperzova” stříkačka, svou částí přispěla obec. Za první republiky dostávali hasiči pravidelné roční subvence (1928 100,- Kč). Před druhou světovou válkou hráli členové hasičského sboru také divadlo. Kulisy, které neměli vlastní si prostě půjčili. Za socialismu vynikali požárníci počtem odpracovaných brigádnických hodin (až v 70. letech se jim na čas vyrovnal SSM a myslivci). Například téměř 1000 hodin bylo potřeba na zbudování dlouho postrádané požární nádrže, celkový počet hodin přesahoval ročně 3000. Jejich účast na brigádách při stavbě budov, vodovodu a kanalizace bývala prakticky samozřejmá, svůj díl zastali i ve sběru kovového odpadu. Požárníci se podíleli i demolicích zchátralých, neobývaných domů. To všechno mimo výcvik k plnění svého vlastního poslání - požární ochrany. V roce 1974 byl předsedou odílu Karel Pavlon, místopředsedou František Bezděk, velitelem (náčelníkem) Květoslav Slavotínek st., jednatelem Miloš Vojtek, hospodářem Miloš Kostelka. Oddíl tehdy pravidelně pořádal požární plesy, ostatky, dětské karnevaly, letní noci, zájezdy na festivaly dechových hudeb do Ratíškovic, taneční zábavy (Josefská, Mikulášská,…) Probíhalo pravidelné provádění prohlídek, údržba techniky, požární zbrojnice, vodních zdrojů. Bohatou činnost doplňovala námětová cvičení, pravidelná sportovní dětská odpoledne v areálu "Pod lipami", účast na soutěžích a zájezdy do krytého bazénu. 85. výročí trvání organizace v roce 1982 bylo vzpomenuto slavnostní schůzí, výstavou a veřejným cvičením na návsi, stejným způsobem proběhly oslavy 90. výročí. V roce 1983 se předsedou stal Tomáš Kostelka, roku 1985 místopředsedou Vítězslav Skřivánek. Oddíl dobudoval areál “Pod lipami” pro pravidelně pořádané letní noci, dokončena byla adaptace klubovny na návsi. V polovině 80. let činnost organizace vrcholila. Několikrát si členové zorganizovali zájezd na rallye Haná, roku 1989 zájezd do Německé demokradické republiky. Tradiční ples byl v roce 1990 bohužel poslední, pro malý zájem bylo rozhodnuto jeho pořádání ukončit. Zůstalo pořádání ostatků, dětského karnevalu, taneční zábavy a sběr kovového odpadu. V roce 1995 se předsedou stal Vítězslav Skřivánek, místopředsedou Tomáš Kostelka, jenatelem Břetislav Jandl. Oslavu 100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Habrovanech (patří do Svazu dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska) v roce 1997 překazilo počasí. Hned na začátku programu začalo pršet a deštivý nečas trval několik dní (právě tyto deště způsobily zejména na Moravě katastrofální záplavy). Oslavy v Habrovanech se zúčastnili i okolní sbory z Lulče, Rousínova a VPÚ Brno. Bylo možné shlédnout mnoho zajímavé techniky, např. speciálně upravenou Tatru 613 pro záchranu osob při haváriích a autonehodách na dálnicích. Do roku 1999 pořádali hasiči ostatky, taneční zábavy a sběr železného šrotu. V oblasti profesní se věnovali údržbě požární zbrojnice a požárních zdrojů. V roce 2000 je složení výboru následující: předseda Vítězslav Skřivánek, místopředseda ing. Tomáš Kostelka, jednatel Břetislav Jandl, hospodář Miloš Kostelka, velitel Zdeněk Slavotínek. V tomto roce je počet členů: 24 + 15 evidovaných důchodců (nad 60 roků). Sokol Původní organizace Sokola v Habrovanech byla spojená s organizací olšanskou a po zániku habrovanské bylo všechno tělocvičné nářadí soustředěno v Olšanech. Znovuustavující valná hromada habrovanského Sokola se konala 3. prosince 1911, přítomno bylo 30 členů. Přeseda schůze Simeon Vacula seznámil přítomné s potřebou založení místní organizace, která by plnila své poslání nejen vzděláváním těla, ale v oblasti vzdělávání ducha. Aklamací byl starostou zvolen Tomáš Drápal, jeho náměstkem Jiří Pospíšil, náčelníkem B. Kopr. Ve výboru zasedli Simeon Vacula, Jan Bartl, F. Paluda, Tomáš Dvořáček, náhradníky ustanoveni Jan Chyťa, Pavel Chyťa, revizory Tomáš Hasák a Antonín Kopr. Jednatelem se stal Bedřich Hynšt, pokladníkem J. Burian a hospodářem J. Chalupa. Výbor byl ustavující schůzí zmocněn, aby dohodl odebrání tělocvičného nářadí z Olšan (Olšanští habrovanské nářadí nakonec vrátili za 12 K a jim samotným nezbylo téměř žádné, takže si je nějakou dobu museli v Habrovanech půčovat, nářadí bylo půjčováno také do Nemojan). Také byla projednána otázka pronájmu místnosti od obce. Cvičení bylo ustanoveno na úterý, pátek a neděli odpoledne. V organizaci zavládl čilý ruch. Již na první výborové schůzi 14.12.1911 bylo dohodnuto pořádání Silvestrovské zábavy v hostinci Tomáše Kopra a objednáno chybějící tělocvičné nářadí. Po zdařilé silvestrovské zábavě následoval 20. ledna 1912 ples v hostinci u Palíšků, hráli hudebníci z Rousínova. Jelikož i ten dopadl na výbornou, rozhodli se členové Sokola uspořádat o velikonocích divadlo, hudebníky měl obstarat Tomáš Drápal. Předtím byl již počátkem roku 1912 Tomáš Drápal zvolen předsedou vzdělávacího odboru a Bedřich Hynšt sbormistrem. Byla založena spolková knihovna. Mimo pravidelné silvestrovské zábavy a plesy pořádal Sokol také vinobraní (1912) se slušným finančním výsledkem. Vše organizoval zábavní odbor. Přínosná se jevila také ochota hostinského Eduarda Palíška, když se zavázal Sokolu propůjčovat své místnosti pro akce Sokola bez všech závazků a bezplatně. Po krátké době však spolupráce vázla a Sokol našel útočiště ve staré škole. Není možné vyjmenovat všechny aktivity, ale uveďme alespoň výsek, který dostatečně ilustruje bohatou a všestrannou činnost habrovanských Sokolů. V roce 1913 nacvičili ochotníci veselohru Městská rada na námluvách, kulisy ochotně zapůjčil čtenářský spolek, krátce poté následovala veselohra Z českých mlýnů a , Jiráskova hra Lucerna společně s čtenářským spolkem. S ním a s hasiči byly 7.9.1913 společně pořádány Dožínky. V roce 1914 se pro nacvičení hry Flachmann vychovatel ujal režie učitel František Götz, toho roku byl ještě nacvičen Návrat od Želenského. Přes světovou válku byla činnost zastavena, první schůze za republiky se konala posledního listopadu 1918, zjištěno 47 členů. Starostou zůstal Tomáš Drápal. Na 26.12.1918 bylo nacvičeno divadlo Chudý písničkář, kulisy si Sokol půjčil od spolku Svatopluk. Roku 1919 darovala habrovanská mládež Sokolům výtěžek ze svého plesu. Předsedou byl tehdy Pavel Drápal, jednatelem Tomáš Drápal, vzdělavatelem S. Kopr. Tomáš Dvořáček se vzdal režisérství, funkci převzal na čas Antonín Kopr. Kvůli událostem na Slovensku byly odloženy všechny zábavy, konaly se až dožínky při nichž byli účastni jako hosté francouzští důstojníci. Při oslavě 28. října se večer konala hudební akademie za řízení zdejšího učitele Jana Šoupala, který byl v té době přijat za člena. Jan Šoupal se účastnil i akademie 21.12.1919, spoluúčinkovala Karolina Slezáčková z Vyškova. Při pěvecké akademii 24.2.1920 vystoupil ženský a smíšený sbor řízený Janem Šoupalem (viz kapitola Vzpomínky), spoluúčinkoval Ing. Slezáček a Karolina Slezáčková (jejich otec †Mořic Slezáček byl městským kapelníkem a kapelníkem kůru ve Vyškově). Ještě v lednu 1921 předvedl smíšený sbor řízený Šoupalem dvě písně při Sokolské besedě. Roku 1920 nacvičili členové Sokola divadlo Tři zlaté vlasy děda Vševěda veselohru Kosové, o Velikonocích hrálo žactvo hru Babička na zámku od Boženy Němcové. Na Nový rok 1921 se hrálo divadlo Hanzelinova kometa, 27.2.1921 Jiráskova Vojnarka, o velikonocích Zápas o nevěstu, v únoru 1922 hra Otec od Aloise Jiráska, 5.3.1922 divadlo Jedenácté přikázání. Toho roku se hrála ještě představení Václav Hrobčický z Hrobčic, Furianti a Krakonoš. Ke 100. výročí narození Jindřicha Fügnera byla nacvičena hra Sokolský křest. Mimoto se pořádaly pomlázkové, hodové, dožínkové, mikulášské, silvestrovské a jiné zábavy. V roce 1923 se hrála divadla Zlatá niť, Písmákova dcera, Pražské švadlenky, Radúz a Mahulena (účinkovala místní hudba Fibingerova, pianino bylo půjčeno od lesního adjunkta), Za svobodu, Macecha, Lešetínský kovář, Strašidlo z vodárny. Počátkem roku 1920 proběhla likvidace majetku zaniklého spolku Svatopluk. Sokol koupil kulisy, židle a jiné vybavení. Všesokolského sletu v Praze se účastnili Ludmila Vaculová, Anna Koprová, Amálie Koprová, Marie Pospíšilová, Marie Drápalová, Vincenc Hasák, Simeon Vacula, Tomáš Drápal, Josef Zmrzlý, Petr Pavelka, Tomáš Dvořáček, František Zouhar, z dorostenců Arnošt Drápal, Růžena Koprová. 1923 se ještě svítilo karbidem. Cvičení župní v Olšanech a Nemojanech, okrskové v Rousínově, tamtéž Husovy oslavy (s nepatrnou účastí). 1924 15 přednášek, 10 divadel (7 pro dospělé, 3 pro děti), 1 beseda, 1 vycházka, 2 zábavy, 1 nadílka. Ples, hudba Levíček, 24.1.1924 divadlo Gazdina roba, VII. Pasekáři, dál Štědrý večer. Koupeno nové jeviště za 6000 Kč, staré půjčováno např. do Čechyně. 1925 ples deficitní, 7 divadel, 1 ples, 1 zábava, 1 nadílka. V srpnu 1925 bylo v obci zapojeno elektrické osvětlení. Řídící Jakub Zapletal cvičil mužský a ženský sbor, vystoupení při dětském divadle 28.10.1925. 1926: V Hilbertově hře Vina hostovali rousínovští ochotníci, dále ovedena divadla Kolébka, Vrah. V září 1926 odešel Oldřich Lukášek na menšinovou školu do Žilošic u Brna, ve funkci režiséra jej nahradil učitel Boh. Neužil. Uskutečněny Hody se stárky. 1927 veselohra F. X. Svobody Poslední muž, na pomlázkové zábavě hrála hudba Fibingerova, 8 mužů po 310 Kč. Na besídku nacvičeny 4 mužské sbory, dále realizovány zábavy Rozchodná, Mikulášská, Silvestrovská. Krize Sokola. Zakoupením kina v Hasákově hostinci se Sokolská jednota zadlužila a časem kvůli splácení dluhu povstaly mezi členy rozmíšky, které vedly až k odchodu některých členů a poklesu aktivity ostatních. Zejména učitelé se nevěnovali osvětové práci. Ovšem jen řídící Koukal bydlel v místě, dva dojížděli z Rousínova a Komořan. Zatímco se dříve hrávalo 10 - 15 divadelních představení ročně, za rok 1934 bylo sehráno jen jedno dětské představení ke Dni matek. V červnu 1940 byla činnost Sokola zastavena (v Habrovanech se poslední valná hromada konala 26.1.1941, poslední výborová schůze ještě 6.3.1941). Do té doby se habrovanská organizace mimo veřejná cvičení nejvýrazněji zapsala do paměti svými kulturními aktivitami. Za 29 let činila kulturní produkce habrovanských Sokolů na 115 nastudovaných a provedených divadelních představení a aktovek pro dospělé, 11 představení pro děti, 18 zpěvoher, 6 divadel v přírodě, 20 tanečních večírků a 16 plesů. 3.2.1946 byla valnou hromadou za účasti 44 členů obnovena činnost habrovanské organizace. To však neznamená, že by se členstvo neaktivizovalo již dříve. Do konce roku 1945 uspořádali Sokolové tři taneční zábavy, Den národních písní a tanců a tryznu na památku presidenta Masaryka. 19.1.1947 valná hromada. Starostou byl jednohlasně zvolen poštmistr František Pospíšil (mimochodem provozoval velmi dobrou palírnu), náčelníkem Pavel Chyťa, jednatelem se stal Petr Vašíček. Po válce navázal Sokol na svou bohatou tradici a organizoval množství kulturních akcí. Na květnové oslavě narozenin presidenta Beneše 24.5.1947 účinkoval se souborem Sokola profesor konzervatoře Vladimír Šťastný z Račic. Počátkem 50. let Sokol stále pořádal taneční zábavy, na vzestupu byl oddíl kopané, který trénoval na hřišti za zámkem. Když obec zakoupila mladé topoly, členové Sokola je vysázeli kolem tohoto hřiště. Slavě byla navštívena Tělocvičná besídka v květnu 1951, kdy byly mimo cvičení předváděny rytmické tance. 7.10.1951 zorganizoval Sokol Sportovní odpoledne. Ještě 8.6.1952 pořádala organizace Sokolský den s ukázkami vzorné výchovy tělesné výchovy ve škole, ukázkami prostných cvičení i atletiky, nachyběly ani národní tance. Divadelní činnost Sokola byla formálně ukončena r. 1953, nadále byli ochotníci organizováni Osvětovou besedou. Roku 1958 se s obecenstvem rozloučili zpěvohrou Muzikantská Liduška. Orchestr obstarávali většinou studenti z blízkého okolí. V roce 1959 měl habrovanský Sokol 65 členů. Po utvoření oddílu kopané se pozornost soustředila většinou na fotbal. Tělovýchovná jednota Sokol se z nedostatku prostor pro cvičení soustředila na činnost fotbalového oddílu, který zejména v kategorii mužů, trénovaných JUDr. Janem Pavlicou, 1976 J. Snášelem, dosahoval velmi dobré výsledky. I Sokol musel za trpění své existence platit například účastí svých členů na “dobrovolných” brigádách. Právě členové TJ Sokola se výrazně zasloužili o postavení kabin a sociálního zařízení na hřišti. 1976 byl předsedou Sokola Emil Meitner starší. 1982 měl Sokol jako složka Národní fronty 88 členů. Zahrnoval oddíl kopané dospělých, oddíl dorostenců, oddíl šachistů a turistů. V roce 1986 byl předsedou Miroslav Růžička. Za první republiky se v obci na nějaký čas vytvořila Proletářská strana tělovýchovná, ale o její činnosti nemáme téměř žádné zprávy. Z kusých protokolů obecní rady vyplývá jen, že v roce 1927 za organizaci vystupoval Josef Meitner, který tehdy obec žádal o cvičiště Na Příhonech u sv. Salvátora. Organizace Svazu československo - sovětského přátelství měla krátce po svém založení v roce 1959 95 členů, v polovině 60. let v podstatě zašla na úbytě. Obnovena byla v roce 1971, během politické konsolidace dosáhla členská základna počtu 80 osob. V Ústavu tělesně postižených se roku 1974 organizace SČSP vyčlenila z organizace místní, protože více jak 40 zdejších členů nemohlo pracovat v podmínkách, běžných pro členy místní organizace, zejména nebylo možné se účastňovat všech akcí pořádaných mimo ústav. Nicméně vedoucí ústavu a předsedkyně ústavního SČSP Drahomíra Mezníková dokázala vždy držet krok s ostatními organizacemi. Roku 1974 byl předsedou vesnické organizace Josef Chyťa, 1980 (ještě 1986) Marie Kabátová. Důležitou roli v obci sehrál Svaz žen, v 50. letech Rada žen, později Český svaz žen měl kolem 60 - 70 členek, kolem roku 1960 ztratil politickou váhu, činnost se soustředila spíš na organizování kulturních akcí, jako zájezdů do divadel, tanečních zábav a na organizování pracovních brigád v obci, zejména při údržbě veřejných prostranství. Roku 1952 byla předsedkyní Svazu Marie Vašíčková (ještě 1954), místopředsedkyní Marie Pavelková, jednatelkou Libuše Vrbíková, ve výboru působily Anna Gronychová, Marie Levíčková, Marie Reichová, Anna Vysoudilová. Od roku 1959 byla předsedkyní Anna Skřivánková. V letech 1967-1976 byla předsedkyní Blanka Bestrová. V roce 1974 měl Svaz 85 členek. V letech 1976-1979 vedla organizaci předsedkyně Marie Heinclová, poté Ludmila Růžičková. Organizace pravidelně pořádala Občanský ples a zájezdy do divadla. Svou činnost ukončila k 19.5.1992. Pionýrská organizace byla v Habrovanech založena po náboru počátkem školního roku 1954. První vedoucí se stala studentka hospodářské školy Eva Gronychová, od září 1955 Marie Neubauerová, o rok později Jana Hodaňová. V roce 1957 byly vedoucími oddílu ustanoveny Libuše Částková a studentka jedenáctiletky Anna Vrbíková, 1958 místo Anny Vrbíkové Jana Hodaňová. Oddíl jisker měl díky své vedoucí Marii Meitnerové (rok 1970) přes 25 dětí, které se při oddílových schůzkách nenudily. 1982 vedla 24 jisker studentka Hana Ludvíková. Roku 1974 měla pionýrská organizace 4 vedoucí: M. Kadlecovou, A. Burdovou, M. Gottwaldovou a J. Plevovou. 1983 měl pionýrský oddíl 25 dětí. Přesto, že se oddíly nemohly scháze ve vlastní klubovně, dokázaly děti nacvičit řadu vystoupení ke slavnostním příležitostem. Svaz mládeže (ČSM) v padesátých letech zvláštní činnost nevyvíjel, sklízel spíš kritiku nadřizených. 25.3.1971 byl prakticky nově založen Socialistický svaz mláděže (SSM). Měl být mládežnickým předvojem KSČ, ale často se praxe od teorie poněkud lišila. Členové se věnovali více organizování tanečních zábav, než politickým školením, únikovou cestu znamenal i sport. Politickou stránku museli členové opět vylepšovat různými brigádami; takže věnovali volný čas na úpravu hřiště na odbíjenou i vlastní klubovny. Ovšem svůj podíl měli i v akcích Z, připravili i několik vystoupení k výročí VŘSR a podobných. V polovině 70. let byla místní organizace SSM ve výkazech společenské aktivity jen chválena. Roku 1977 byla vedoucí M. Režná, 1980 jiřina Milisová, 1986 Jan Kranich. V říjnu toho roku uspořádali členové SSM spolu s ČSŽ Staročeské hody s průvodem stárků. Československý červený kříž měl v Habrovanech své členy již za I. republiky, po válce se jen do dorostu hlásilo přes 50 žáků. Vedl je učitel Josef Musil. ČSČK v rámci Národní fronty byl v Habrovanech znovu založen roku 1954 za předsednictví zdravotní sestry Radany Bezděkové, o pět let pozdějí čítal 80 členů. Roku 1974 byla předsedkyní Růžena Radová, 1976 Zdena Meitnerová Toho roku měla organizace 91 členek. Mimo sběr léčivých bylin a obligátní brigády pořádaly společenský ples, Josefskou taneční zábavu, zdravotnické přednášky a zájezdy do brněnského divadla. Mimořádně záslužné bylo získávání dobrovolných dárců krve. Z nich vynikla například Ludmila Neubauerová, která darovala krev více než 25krát. V roce 1981 zastavila organizace činnost. Hlavním bodem činnosti místní organizace Českého svazu chovatelů drobného zvířectva bylo od samého vzniku plnění předepsaných dodávek vajíček, králičího masa a kožek. Dále dodávali živé králíky pro výzkumné účely, občas zorganizovali odbornou přednášku, zájezd pro členy a samozřejmě se účastnili řady brigád. Předsedou byl v roce 1975 (ještě 1977) Josef Chládek, jednatelem (do r. 1979) Antonín Paluda. Na podobné úrovni působil v rostlinné sféře Český ovocnářský a zahrádkářský svaz, který mimo zahrádkářské produkce předjímal některé aktivity pozdějších ekologických hnutí - téměř stovka členů se starala i o vzhled zahrádek i úpravu domků. Samozřejmostí byly stovky hodin odpracovaných na akcích Z, při ošetřování ovocných stromů JZD a při špičkových polních pracích. Předsedou byl v roce 1972 František Chyťa, 1975 J. Jurůj, 1977 František Varta, 1986 Karel Pavlon. Osvědčila se svépomocně vybudovaná sběrna ovoce na místě bývalého mlatu Františka Kostelky. Obdobně tomu bylo v mysliveckém sdružení. Aby si členové mohli jednou za čas vystřelit, museli odvést nejen spoustu práce v lese, kterou každý dělal rád, ale jako úlitbu bohům vykazovali mnoho stovek hodin ročně na akce MNV, akce Z a národních směnách. Chvályhodná byla zejména jejich aktivita při stavebních úpravách školy, kde sice neměli své děti, ale strávili na těžkých bouracích pracích opět několik set hodin. V roc ec 1983 byla v Rousínově ustanovena místní skupina Českého rybářského svazu, která zahrnovala i 25 členů z Habrovan. Roku 1955 byl v Habrovanech založena organizace Svazarmu, 1959 25 členů.; další kapitola předchozí kapitola obsah oddílu hlavní přehled