Zpět

Pohromy.

Habrovany samozřejmě nebyly ušetřeny ani přírodních pohrom, epidemií a jiných neštěstí.
Nepřímo se o dávné epidemii dovídáme z habrovanského kancionálu vydaného v roce 1534. Píseň Aj toť hrozný čas žalostný skrývá v prvních písmenech slok nám již známý akrostich Alizabeta z Habrovan. Jistě si text, lkající nad hrůzami morové rány, musíme dát s akrostichem do souvislosti, jinak by neměl opodstatnění. Vyrozumíme tím, že řečená Alizabeta, nejspíš blízká příbuzná Jana Dubčanského, se stala obětí této morové epidemie. Z nedostatku pramenů již ale nezjistíme, jestli ona epidemie zasáhla přímo obec Habrovany, či se Alizabeta nakazila někde jinde.
Následky epidemie cholery známe z let 1832 a 1866. Poprvé vypukla koncem srpna 1832 a od 27. srpna do 4. září zemřeli 32 lidé na 27 usedlostech. První obětí se stal 63letý Cyril Dvořáček. Po téměř týdenní odmlce zemřeli naráz 4 lidé a pak si smrt brala daň denně. Nejvíce 29. srpna - 6 obětí. Zemřeli 2 pololánící, 4 čtvrtlánící, 5 domkařů, 4 vojenští vysloužilci. Na čísle 17 zemřel 33letý pololáník Jan Novák a jeho 75letá matka Marie, na čísle 49 72letý panský dráb Tobiáš Matějíček s manželkou. Na čísle 30 oplakávali 3 mrtvé: Annu Dvořáčkovou, manželku vojáka a oba jeho rodiče, Cyrila a Anny Dvořáčkovi. Celkový věkový průměr zemřelých byl značně vysoký - bezmála 48 let.
Druhá epidemie cholery postihla Habrovany taktéž v létě, když obcí procházely oddíly pruského vojska. 1. srpna 1866 zemřel na čísle 70 26letý voják Josef Samter, příslušník 5. dolnoslezského pionýrského batalionu. Inkubační doba místních trvala týden. 8. srpna zemřel 45letý Bartoloměj Havlíček, ale ještě tu byla naděje, že půjde o jednotlivý případ. Brzy se však ukázal opak. 14. srpna zemřela 75letá Petronila, vdova po domkaři Františku Koudelkovi a vzácnými se staly dny, kdy nikdo nezemřel. Tentokrát zákeřná nemoc řádila až do 26. října a zkosila v obci 37 lidí.
Hrůzám cholerové nákazy se téměř vyrovnala epidemie úplavice v roce 1836, trvající 6 týdnů. Padlo jí tehdy za oběť 29 lidí. Nejhůře bylo 12. a 14. října ve kterých umíraly 3 osoby denně.
Stejně jako všechny epidemie, byl obávaný červený kohout a velká voda. Nejzhoubnějším se stal požár dne 12.5.1800. Brněnské Zeitungsblatte č. 40 ze 17.5.1800 sice přeháněly informací, že z obce zůstal pouze kostel a hostinec, ale skutečnost, že z více jak 130 usedlostí bylo zachráněno pouhých 36, je ohromující a fakt, že z nedostatku vody bylo k hašení použito i piva z pivovaru (daß wegen Mangel des Wasser das vorräthige Bier zu Dempfung des Feuer gebracht wurde), nemá v tomto světle ani nádech bulváru. Bez přístřeší zůstala většina obyvatel obce.
Úplně vyhořely domy: č. 15 1/4láníka Josefa Vrbíka, č. 16 1/2láníka Tomáše Šimáčka, č. 17 1/2láníka Františka Cahánka, č. 18 1/2láníka Alexandra Kolejky, č. 19 1/2láníka Vavřince Šimáčka, č. 20 1/4láníka Tomáše Šimáčka, č. 21 1/2láníka Matouše Krejčiříka, č. 22 1/4láníka Josefa Pospíšila, č. 23 1/4láníka Tomáše Kopra, č. 25 Viktora Drápala, nově osedlého, č. 26 nově osedlá kovárna, č. 42 1/4láníka Jakuba Hrdinky, č. 43 1/4láníka Jana Havlíčka, č. 44 1/4láníka Jakuba Vyhrabala, č. 45 1/4láníka Josefa Chalupy, č. 46 1/4láníka Jiřího Pavelky, č. 47 1/4láníka Jana Chalupy, č. 48 1/4láníka Kašpara Varty, č. 49 hostinského Vavřince Vrbíka, č. 50 1/4láníka Vavřince Chyti, č. 51 1/4láníka Antonína Režného, č. 52 1/4láníka Martina Bednáře, č. 53 1/4láníka Jana Nováka, č. 54 1/2láníka Josefa Chyti, č. 55 1/2láníka Šimona Nováka, č. 56 1/4láníka Josefa Vaculy, č. 57 1/4láníka Jana Chyti, č. 73 1/2láníka Antonín Varty, č. 74 1/4láníka Vavřince Varty, č. 75 1/4láníka Vavřince Obroučky, č. 76 1/2láníka Josefa Kolejky, č. 77 podsedníka Libora Palouda ,č. 78 1/4láníka Tomáše Varty, č. 79 1/4láníka Jiřího Doležela, č. 80 1/4láníka Bartoloměje Mojžíše a č. 115 Vavřince Palouda, nově osedlého.
27.3.1835 opět vyšlehly plameny a za oběť jim padlo šest usedlostí: č. 17 vdovy Čakánkové, č. 18 Alexandra Kolejky, č. 19 Václava Šimáčka, č. 20 Tomáše Šimáčka, č. 21 Šimíčka a č. 22 Fabiana Šimáčka. Jen na těchto domech činila celková nahlášená škoda 2050 zlatých. Dále byly poškozeny domy č. 23 Bartoloměje Kopra, č. 24 Tobiáše Šimáčka, č. 26 Leopolda Kaluži, č. 42 Františka Hrdinky, č. 43 Matěje Havlíčka, č. 44 Tomáše Vyhrabala a č. 45 Libora Chalupy.
30.1.1845 shořelo 9 domů: č. 50 1/4lán vdovy Chyťové, č. 51 1/4láníka Tomáše Režného, č. 52 1/4láníka Pavla Bednaříka, č. 53 1/4láníka Kašpara Chyti, č. 54 1/2láníka Leopolda Chyti, č. 55 1/2láníka Františka Škaroupky, č. 56 1/4láníka Jana Křičky, č. 57 1/4láníka Jana Pospíšila a č. 115 domkaře Matouše Kostelky. Celková výše odhadu nahlášených škod dosáhla 3850 zlatých.
V noci z 19. na 20. září 1845 v Habrovanech hořelo znovu. Zcela shořely domy č. 7 Františka Zbořila, č. 8 Šimona Paludy, č. 9 nezletilého Františka Pavizy, č. 81 Jana Malého a č. 82 Josefa Režného.
11.1.1872 letěl kus kamene odstřeleného v lomu tak nešťastně, že trefil přímo do hlavy 33letého tkalce Jana Babáčka z č. 38. Naprosto totéž se přihodilo dne 10.7.1912 manželce Jana Hrdinky z č. 160.
Večer po dožínkové zábavě 7.9.1913 vypukl oheň na Cikánově. Shořely střechy dvou domků, chlévy a mlaty. Dva dny poté shořel stoh Simeona Vaculy. Příčiny požárů se nikdy nezjistily.
15.6.1915 vypukl oheň v kůlně Jiřího Pospíšila na Habrovci, byl pravděpodobně založený úmyslně. Díky včasné pomoci sousedů byl oheň uhašen poměrně brzy, ale škodu způsobil značnou.
Roku 1919 stihlo velké neštěstí filiální kostel v Habrovanech: Přihnala se smršť od lesů a shodila věž kostela, takže zůstaly jen zdi věže. Musela být zbudována nová věž, a to v té samé podobě, jak stará. Svůj úkol splnili stavitelé Pospíšil a Vašíček z Vyškova, akce byla hrazena z kostelního jmění. K tomuto neštěstí se přidalo druhé: Jednu noc se do kostela vloupali lupiči, vypáčili dveře od svatostánku a uloupili monstranci i ciborium. Odnesli také 5 nejcennějších mešních rouch, pluviál a baldachýn. Pátrání zůstalo bezvýsledné, objednaný policejní pes nemohl být ani nasazen, neboť sníh a déšť smazal všechny stopy.
O vánocích 1924 přivezl šafář Hořava z návštěvy nemocného zetě do obce tyfus, který se rozšířil do několika dalších rodin (Pěčkova, Chyťova z Kočova a Pernicova). Bohužel 15. ledna 1924 zemřela na nákazu žákyně Josef Pěčková, 17. ledna Miloš Hořava.
9.6.1929 požár v kůlně u Metoděje Nováka. Kůlna shořela i se všemi uloženými hospodářskými stroji, naštěstí byla pojištěná.
Týden poté, 17.6.1929 postihla obec velká bouře s krupobitím. Kroupy dosahovaly velikosti vlašských ořechů. Mnoho domů bylo zaplaveno, utopilo se mnoho kusů zejména drobného domácího zvířectva (kuřata, slepice), v Olšanech byla úroda na polích zničena úplně, v Habrovanech asi z 80%, postiženy byly i Komořany, Tučapy a Podbřežice. Odplaveny byly kopky sena na polích, ohrady i kamenné zídky a v nebezpečí života se ocitly i tři ženy - vdova Tomanová s dcerou a paní Hodačová. Spojovací silnice do Olšan byla místy vymleta do hloubky 2 metrů. Hasičskými čerpadly byla voda čerpána ze zaplavených sklepů i bytů ještě řadu dní.
Nemojanům a Vážanům se bouře vyhnula.
Zemědělská rada na žádosti 48 postižených přidělila finanční výpomoc v celkové výši 112700,- Kč
Počátkem roku 1930 vyplatil okresní úřad 5 000,- Kč na podporu nejchudších obyvatel obce.
23.6.1929 vypukl požár domku Tomáše Chyti v Habrovci, při kterém úplně shořela střecha.
29.6.1939 zničilo krupobití asi polovinu úrody na tratích Blatice, Padělek, Chaloupky a Tučapsko.
8.7.1953 přišla prudká bouře s krupobitím. Potok Habrovec byl naplaveným dřívím a kamením přehrazen, voda se rozlila kolem a zalila tratě Krajiny a Kopaninky. Kroupami bylo zničeno 15 ha řepky olejné, na dalších 50 ha v tratích Čloubky, Krajiny, Podlesní Padělky, Padělky mezi cestami a Komorsko bylo obilí zpoloviny vytlučeno.
V roce 1968 shořel Na kamenné v Olšanech asi 1 ha lesa, když se při pálení klestí vznítila i suchá tráva. Naštěstí byl oheň ze dvou stran ohraničen cestami, takže škoda po uhašení byla odhadnuta jen na 40 000 Kčs.
22.2.1983 nezjištěným způsobem vznikl požár v chalupě člena Státního divadla v Brně Milana Horského. Vyhořel průjezd a v něm množství stavebního materiálu.
Od jiskry ohníčku, rozdělaného dětmi 1.10.1983 při silném větru chytil a zcela shořel stoh slámy JZD.

další kapitola
předchozí kapitola
obsah oddílu
hlavní přehled
Zpět