 15. století. Rody z Pamětic, z Vlčnova, z Šelenberka a Syrovátků e Lhoty. 
Od roku 1385 tedy držel celé Habrovany komoří moravského markraběte
Jošta Beneš z Pamětic. Zemřel kolem roku 1400 a zanechal po sobě syny
Jana a Pročka. Blízkou příbuznou byla i Ofka. Jednou (v roce 1409)
je v půhonných knihách v souvislosti se zástavou na Habrovanech
zachycen ještě Ofčin bratr Machník. Ofka se vdala za Valkouna
z Litkovic a víme, že měla potíže s vyplacením věna, které jí několik
let vázlo na Habrovanech. Obdobné potíže s habrovanskými platy měli
i její příbuzní. Habrovan se totiž kolem roku 1395 (po smrti
Beneše z Pamětic ?) zmocnil vojenskou silou rytíř Jan z Moravan
a dosadil sem Bedřicha řečeného Motyčku z Lulče. Tento stav trval nejméně
do roku 1406 (viz příloha).
Vyplývá to z půhonu Jana z Pamětic na Martina z Drnovic i z půhonu
Bedřicha z Lulče na Jana Moravanského o rok později
(viz příloha).
V době uchvácení Habrovan zde prý Jan z Moravan vyzvedl úroky a všechny poplatky za celou dobu. Na habrovanské
tvrzi svévolně pobral “odění, pancířóv, plátóv, přilbic, klobúčkóv, pušek, samostřílóv, střelby a jiných věcí,
ješto na tvrzi slušejí ku brani a ve dvoře nadbytka krav, ovec, sviní, koní orných, hříbat, vozuov, pánev
z pivovara i kádi i jinú věc”. Beneš z Pamětic, ač komorník moravského markraběte, zanechal po sobě
místo velkého majetku spíš velké dluhy a jeho syn Jan z Pamětic byl ještě řadu let po otcově smrti zaměstnán
uspokojováním věřitelů. Beneš nezaplatil ani svému příbuznému Machníkovi z Pamětic, když od něj kupoval
ves Hradčany. Machník se pak hojil až na Janovi. Podobně žaloval Mirko z Chlumu (držel koncem 14. století
mimo jiné Rašovice) v roce 1410 oba bratry, že Beneš zastavil u židů pečeť jeho bratra Bohunka Huhni z Chlumu
(†1400, držel Dražovice) a do své smrti ji nevyplatil. A takových dluhů bylo víc.Rokem 1411 končí zmínky o Janovi z Pamětic a Habrovan a ještě do roku 1420 je zmiňován jeho bratr Proček. Je tedy možné, že někdy po roce 1411 Jan zemřel a vlastnictví Habrovan přešlo automaticky na mladšího Pročka. Roku 1417 vzal na spolek na všechny své statky svého příbuzného Mikuláše Abecedu z Pamětic a Maršíka z Radovesic (nástupce Beneše z Pamětic v úřadu komořího moravského markraběte Jošta). O dvacet let později, v roce 1437 byl Proček již nebožtík. Zemřel tedy (padl?) v bouřlivé době husitské, mezi rokem 1420 a asi 1435. Tvrzení F. J. Schwoye, že počátkem 15. století držel Habrovany rod Drahanovských z Pěnčína, není možné spolehlivě prokázat. V době husitských válek se nejdůležitější prameny odmlčují. Rokem 1420 se přestaly psát zemské desky i knihy půhonů. Zemské desky byly otevřeny až v roce 1437, o rok dříve se začaly znovu pořizovat záznamy v knihách půhonných. Není tedy divu, že v několika následujících letech se počet zápisů zvedl, když bylo do desek tolik majetkových převodů vloženo dodatečně. Pro tu dobu však musíme brát v úvahu, že četné zápisy byly učiněny několik let po faktickém uskutečnění koupě či převodu. Z těchto důvodů zůstává nevyjasněna otázka, co následovalo po smrti Pročka z Habrovan. Před rokem 1436 měl minimálně nějaké platy na Habrovanech vlastnit Racek ze Zborovic a Cetechovic, který byl toho roku už mrtvý. Jeho manželkou byla Fronka rozená z Radenína, která své bratry Jeronýma, Vaňka a Zikmunda z Radenína řečené Píšky vzala na spolek na své věno na Habrovanech a na Medlově (viz příloha). Bratři Frončino věno na Medlově (po její smrti) prodali Joštu Hechtovi z Rosic a věnné právo na Habrovanech Jaroslavovi ze Šelenberka. Další habrovanské zboží prodali Ryčkovi z Čechovic. Své úroční platy v Habrovanech prodal Racek ze Zborovic Benešovi z Onšova, který na ně vzal na spolek svého bratra Jana řečeného Sviňku. A nakonec moravský markrabě Albrecht (mezitím se stal králem, ale 27.10.1439 zemřel) povolil Arklebovi z Vlčnova, aby se spolčil se sirotky po Pročkovi z Habrovan. Pokud by zemřeli, měl majetek připadnout jemu a jeho dědicům. Poslednímu vkladu odporoval Jindřich, syn Maršíka z Radovesic, neboť jak jsme zmínili výše, vzal svého času Proček z Habrovan Maršíka a Mikuláše Abecedu z Pamětic na spolek. Jindřichův odpor však nejspíš nebyl uznán po právu, neboť další průběh událostí neovlivnil viz příloha. To vše bylo zapsáno do zemských desek v roce 1437. Zatím nám chybí prokázat spojení mezi Pročkem z Habrovan a Rackem ze Zborovic a Cetechovic, o něco jednodušší je pátrání po vztahu rodu Racka z Cetechovic k pozdějším majitelům Habrovan, Šelenberkům. Druhou manželkou Racka byla totiž Markéta z Šelenberka, dcera Jaroslava z Šelenberka a Anny z Rožďalovic, sestra Jaroslava (mladšího). Právě Jaroslavovi z Šelenberka prodali bratři Píškové věnné právo své (zemřelé) sestry Fronky na Habrovanech v době, kdy se jejich švagr Racek ze Zborovic a z Cetechovic oženil s Markétou. Ústředními postavami jsou tedy Racek, jenž musel majetku v Habrovanech nabýt způsobem, jenž nebyl považován za převod vlastnictví a nebylo jej nutno zapisovat do zemských desek, a Artleb (Arkléb) z Vlčnova, králem schválený poručník Pročkových sirotků. Bohužel není zde, ani nikde jinde, žádný ze sirotků jmenován. Za jednu z nejjednodušších možností bychom mohli považovat případ, kdyby Pročkova manželka (o jejím původu nemáme doklady) byla Rackovou sestrou. Pilnáček sice u Pročka uvádí manželku Annu z Lulče, příbuznou Bedřicha Motyčky, na jiném místě ji přiřazuje Prokopovi z Podolí. Možnost, že by Pročkova manželka byla sestrou Racka z Cetechovic však uvádíme skutečně jen pro ilustraci, bez jakéhokoliv historického podkladu. 
Po smrti sirotků po Pročkovi nabyl vlastnické právo jejich společník Artleb z Vlčnova a kolem roku 1436
zemřel Racek ze Zborovic. Když zemřel i Artleb, mohl roku 1446 jeho syn Burian z Vlčnova prodat svůj
díl Habrovan Jaroslavovi ze Šelenberka už jako otcovské dědictví. Témuž prodal svůj majetek na vesnici i Jan
z Onšova a Habrovany se staly majetkem jediného držitele
(viz příloha).
Jaroslav ze Šelenberka poté zapsal své manželce Veronice z Boskovic na všem zboží věno 750 kop grošů.Jaroslavův syn Jan ze Šelenberka prodal Habrovany se dvorem, mlýnem, rybníky a vším příslušenstvím bratřím Václavovi a Jiřímu Syrovátkům ze Lhoty v roce 1482 (podle Brandla v roce 1497). Převod měl být proveden dříve; nejvyšší komorník olomoucké cúdy Václav z Boskovic, Albrecht z Boskovic a Jakub ze Šárova slíbili Syrovátkům vložit Habrovany do zemských desek na prvním či druhém panském sněmu roku 1481. Když se tak nestalo, Václav Syrovátka je kvůli jejich slibu pohnal a do roka, 14.4.1482 byl zápis proveden (viz příloha). 
Mladší z bratrů Jiřík Syrovátka ze Lhoty zemřel asi v roce 1501, neboť spory, kterých se tehdy účastnil
(rozsáhlá pře se rozpoutala kolem rukojemníků za Petra, hraběte od sv. Jiří a z Pezinku, který dlužil na všech
stranách velké částky), byly uzavřeny kvůli jeho úmrtí. To koriguje údaj V. Brandla, že roku 1508 prodali
Jiří a Václav Syrovátkové ze Lhoty Habrovany své sestře Salomeně s tím, že informace mohla pocházet z doby
dřívější. O smrti Václavově nemáme zprávy. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že kolem roku 1510 držela Habrovany už
jen sama Salomena ze Lhoty. Tato Salomena se kolem roku 1512 vdala za Jana ze Zdenína, kterého také vzala na svůj majetek na spolek.další kapitola předchozí kapitola obsah oddílu hlavní přehled |